Feministkou naruby a z donucení

Já jsem byla vždy sebevědomé a trošku tvrdohlavé děvče. Nelíbila se mi podřízená pozice žen. V dětství jsem vykřikovala na rodinných sešlostech, že se nikdy nevdám, protože se nenechám zotročovat nějakým ješitným mužem:-) A jak to dopadlo? Vdávala jsem se ve dvaceti a v jednadvaceti jsem porodila první dítě. Manželství a mateřství trochu obrousilo hrany mé rétoriky, ale ne úplně.

Prostě nesnáším nespravedlnost a hloupé předsudky. Ženy jsou stejně chytré jako muži a stejně šikovné. Vždy mi vadilo takové to předsudečné - to je ženská, ta to nezvládne. Dnes už vím - jak která a jak kdy. Nikdy jsem nebojovala za to, aby ženy za každou cenu někde měly být - ve vrcholných pozicích, v politice, v armádě nebo tak něco:-) Bojovala jsem za to, aby měly možnost volby. Proč? Protože jsem ji chtěla sama pro sebe...

Moje mateřství mě naučilo nejvíc. Ač jsem vždy brblala a od dětství jsem byla dost ambiciózní, jako matka jsem se dost stáhla. Intuice a moje pudy mi říkaly, že děti jsou nejvíc. Že potřebují moji péči a maximální soustředění. Našla jsem si klidnou práci a držela jsem se zpátky. Hodiny a hodiny jsem poslouchala dětské problémy, snažila se je motivovat a podporovat. A celou dobu jsem věděla, že ta trocha sebezapření a uskromnění se vyplatí. A vyplnilo se mi to - děti jsou dospělé a samostatné a já si teď můžu žít svůj život a mám ho ještě celou půlku před sebou. Není to parádní?

Takové ty genderové specialistky moc nemusím, tlačí ženské násilím někam, kam se jim nechce. Proč by měly být ženy v politice za každou cenu? Proč by měly bojovat s muži, aby v korporátních firmách dělaly kariéru? Vždyť je to otrava a komplikace a odvádí ženu od dětí, které ji prostě potřebují. Něco jiného je, když jsou děti větší. Nikdy nezapomenu na debatu v olomouckém Divadle hudby, kdy jsem odmítla koncept navrhovaný Kateřinou Jacques. Chtěla, aby politické strany měly dětské koutky a na schůze tak mohly chodit i ženy. Proboha proč? Proč bych měla tahat děti někde po schůzích? Není lepší pár let počkat, až děti trochu odrostou?

Jsem proti kvótám a to zásadně. Feminismus tak, jak ho vidíme dnes, je mi odporný. To ale neznamená, že se mi pořád příčí podceňování žen a jejich odsouvání do podřízených pozic. Typické jsou reakce hloupých mužů, kteří když nemají argumenty v diskusi s ženou, zaútočí na její ženství. Sama jsem častokrát byla posílána ke sporáku:-) To je podlé a slabošské. Ale to jsou ty nejmenší problémy, které dnes ženy u nás trápí. S tím se každá žena rychle vypořádá. Co by ženy v jiných zemích daly za takové problémy! 

Trápí mě totiž postavení žen v islámu. To je absolutně nechutné a pro každého rozumného člověka nepřijatelné. Tady by feministky měly řvát a to 24 hodin denně! Místo toho vidíme mlčení v lepším případě a v horším případě feministky pějí ódy na zahalování. Dokonce žblebtají nesmysly, jak je to zahalování osvobozující! Je mi z celého genderového hnutí na nic. Pokud jim skutečně jde o rovnoprávnost ženy, měly by stát v první linii a na barikádách zvedat prapor osvobození ženy v islámu. Jenže ony to nedělají. Místo toho se navážejí do těch, kteří se na problém islámu a na násilí na ženách snaží upozorňovat.

A tak jsem zase byla donucena zvednout prapor feministky. Snažím se šířit osvětu a upozorňovat na nechutnosti typu obřízky, vraždy ze cti, kamenování. To všechno se dnes ženám děje - pár stovek kilometrů od nás. A naše profesionální feministky mlčí. Bohatě placené z veřejných zdrojů mudrují nad kvótami a jinými chuťovkami, které ženy absolutně nezajímají. A za jejich mlčení nám tady naše spoluobčanky konvertují k islámu, trpí násilí od svých manželů, některé podstupují obřízku a časem možná litují svého kroku. Jenže z islámu není cesta zpátky. Možná - kdyby viděly, že se o tom ponížení ve společnosti mluví a odsuzuje se, třeba by našly sílu vymanit se. A mladé ženy by stokrát zvažovaly, jestli konvertování k islámu je ta správná cesta...

Asi se bude muset zformovat jiné hnutí feministek. Hnutí normálních žen, které se nebojí říct nahlas, že násilí na ženách je špatně - vždy a všude. A to i tehdy schovává-li se za barevnou fasádu vymalovanou z hezkých řečí o náboženství.