Nejspíš i za pár let budou v kurzu muži milující a přitom divocí a nespoutaní, přirození a přitom vášniví, hrdí, ale ne sobečtí, stateční, tvořiví i ohleduplní. Jsem matkou synů, a tak se často se ptám "Jaké je to tajemství výchovy, které z mých chlapečků udělá neodolatelné a úspěšné chlapy?"
V žádném případě nepodceňuji roli mateřské intuice a zdravého selského rozumu. Přesto občas cítím potřebu "připravit se", aby mi štěstí přálo. Už v době, kdy jsem očekávala narození druhého syna jsem narazila na knihu pojednávající o specifikách výchovy chlapců. Z četby jsem si odnesla jednu základní informaci: Vychovávat kluky je pro matky zvláště nesnadné, neboť jsou každý z jiného těsta. Zatímco chlapci jsou od přírody soupeřiví, agresivnější a konkurenční boj je jejich doménou, matky se naopak tyto jejich vlastnosti snaží potlačit, protože soupeření a snaha prosadit se jaksi do jejich představy klidného a šťastného domova nezapadá. Nic nového pod sluncem, řeknete si možná. Ale povím vám, někdy je pro mámu sakra těžké potlačit touhu po výhradně láskyplném vzájemném vztahu svých chlapečků prostého jakéhokoliv, byť jen občasného, násilí.
Ale nejen my matky někdy potřebujeme krapítek popostrčit, abychom "prohlédly". Před pár dny jsem na internetu narazila na další materiál k zamyšlení - pár článků od amerického psychologa Steva Bilddulpha. Přečetla jsem si je a v duchu podotkla, že tohle je přeci nad slunce jasné. Ale ono není na škodu občas si věci, které nám přijdou samozřejmé, osvěžit. Možná pak přijdeme na to, že praxe sem-tam pokulhává za teorií, kterou přeci máme v malíčku.
Co vlastně pan doktor považuje za tak důležité ve výchově chlapců? Podle očekávání je tím super důlezitým elementem v životě kluků mužský vzor. Zákonitě se nabízí ten, který by měl být svým dětem nejblíž - jejich táta. Právě ten by měl při různých divočejších hrách učit své syny kontrolovat svou sílu a ovládat ji, měj by jim ukázat i to, jak prohrávat. Měl by svým synům zprostředkovat svůj mužský svět práce, ale i koníčků. Pravda, učit kluky sekat dříví a chodit s nimi na fotbal může i máma, proč ne, ale k těm tatínkům se to prostě hodí tak nějak líp.
Otec by zkrátka měl být svým synům vzorem. Když chlapci uvidí, že táta sem-tam umyje nádobí nebo vykoupe mladší ségru, naučí se, že pomáhat v domácnosti není pro muže nic ponižujícího. Slovy pana psychologa: "Tatínkové musí ukázat, že si dokážou poradit, i když nastanou problémy. Můžete synům vlastním příkladem ukázat, jak být opravdovým mužem. Když uvidí, že pečujete o své tělo, chováte se k druhým lidem pěkně, vyjadřujete své pocity a stojíte si za tím, čemu věříte, bude to pro ně mnohem přesvědčivější než všechno, co byste jim o tom mohli říct. Jednoduše by stačilo, kdybyste se stali takovými, jakými byste chtěli, aby byli vaši synové!"
Ale ani matky nejsou na vedlejší koleji. Hlavně já, jejich máma, jim můžu dát něhu a laskavost. Především teď, když jsou ještě tak malí, mám s jejich otcem velmi důležitý úkol - dát jim pocit bezpečí a přesvědčit je, že rodičům mohou vždycky důvěřovat. Právě ve věku, kdy se teprve učí poznávat svět, je třeba jim ukázat, že je to krásné místo k žití. A tak se snažím. V souladu s příručkami i se svou intuicí nechávám svoje synky zdravě soupeřit. Pouze jim přitom beru z rukou nebezpečné předměty, při jejichž použití by přirozený konkurenční boj mohl změnit v návštěvu nemocničního zařízení. Také mě netrápí, že strávím-li hodinu sestavováním vláčkodráhy, ta se během několika minut změní po strašném železničním neštěstí v hromadu trosek. A jsem šťastná, že můj muž je právě tím tátou, který si se svými syny hraje rád a hodně, kdykoliv má volnou chvilku. A když tu volnou chvilku nemá, udělá si ji.
Nic a nikdo nám nezaručí, že naší synové budou úspěšní a šťastní. Ale můžeme se o to alespoň snažit. Tím, že je budeme milovat, že se jim budeme věnovat, že si s nimi budeme hrát a učit je. Platí to nejen pro mámy, ale i pro táty. A samozřejmě to platí i pro dcery.
