„Nad pětatřicet let už nejste,“ říká vizuální umělec Jiří David (mj. autor notorickyznámé instalace Srdce nad Hradem) v rozhovoru, který přinášíme v tomtodíle. Konal se 5. března v olomouckém Divadle hudby v pořadu DH v DH.
Srdce nad Hradem
Mluvilo se o neustálém hledání, tvůrčím neklidu a sebepotvrzování v roli umělce. „Tendence na vás zapomenout je mnohem intenzivnější.“ Jiří David mluví sice o umění, ale zároveň o situaci, kterou známe všichni ze své vlastní zkušenosti: o neustálých pochybách, zda naše snažení má vůbec nějaký smysl. A pokud si na tuto otázku odpovíme, že zcela určitě smysl má, pak se objeví otázka další: a jaký? A tady stojíme každý sám, nikdo ji za nás nezodpoví.
V tomto duchu hovoří i Jiří David, umělec, který mě už dlouho zajímá, kterému, domnívám se, velice dobře rozumím v jeho neustálém hledání, energii, která je stejně životadárná jako zničující, rozumím jeho pochybám, ale i síle, která mu je pomáhá dočasně překonávat. Tento devítiminutový sestřih je záznam Davidovy bezprostřední snahy formulovat to základní, co dává nepovrchním lidem důvod k tvůrčímu vyjádření. Pro mě to bylo fascinujících devadesát minut, během nichž jsem měl spolu s diváky v sále možnost sledovat způsob, jakým Jiří David přemýšlí, měl jsem možnost cítit na vlastní kůži energii, kterou ze sebe vyzařuje. Jsem přesvědčen, že je to znát i na tomto krátkém videu, které není prvoplánově legrační, ale zábavné zcela určitě.
