Hovory s matkou 2

Tak jestli chceš něco vědět, vyhrkla na mě šestasedmdesátiletá maminka, když jsem jí zvedl telefon, ještě nejste sirotci.

Hlásí se touto větou pravidelně. Můžu, neruším, ptala se poté a já jí řekl, že neruší a že poslouchám a to byla přesně ta informace, na kterou čekala. Víš, pokračovala, jak pořád, každej den člověk takhle účtuje se životem a myslí na smrt v tomhle věku, cukr mi nějak vyletěl zase, tak my si s tatínkem vyhlídli na záchod takový malý umyvadýlko, takový vážně pěkný, bílý celý, takový opravdu decentní, že to tam tak krásně sedne. No a dnes ráno přišel chlap, kterej to měl vyměřit, já mu ukázala, jak to vypadá a on jak vlezl na ten hajzl a tam se tak kolem sebe rozhlížel a pak se kouknul na mě a pak se podíval na tatínka, tak mi říká, ale paní Hrbková, to je celý hloupost, to sem nedávejte, to tady nemůžete mít, co kdybyste tam s manželem na tom záchodě omdleli nebo tady byli s berlema, to vás vocaď už nikdo nevytáhne, zapomeňte na to. No a tak já, když jsem to slyšela, jsem se podívala na toho chlapa, a říkám, máte recht, pane Vychodil, máte recht, to by nás z toho hajzlu už nikdo nevytáhnul. A on měl vážně recht, člověk tak nepřemejšlí, protože přes den občas zapomene, že je mu tolik, ale když to pak slyšíš od cizího chlapa, kterej se na tebe podívá a pak ti řekne tohle, tak ti to zase dojde. A jak ten chlap, ten pan Vychodil, hned jak pak odešel, tak já jsem letěla na pohřeb našeho spolužáka z gymplu, tři spolužáci umřeli během jedinýho tejdne a tohle byl ten třetí, urna se dnes dávala do země, tak jsem tam letěla, abych to stihla, a hned jak jsem přišla, tak na mě všichni, Draho, prosím tě, tady tohle přečti, protože nikdo z rodiny to nezvládne, tak jsem si to od nich vzala a četla jsem nad hrobem smuteční řeč, nad tou dírou, kam pak měla přijít urna, a mezitím jinej spolužák vytáhnul notebook, dal ho na náhrobní kámen a jak jsem dočetla, to víš, hlas se mi u toho taky třásl, tak hned pak náš spolužák začal z toho laptopu pouštět fotky ze života kamaráda, co byl teď už v urně, a jak ty výjevy z celýho jejich společnýho života uviděla vdova, která se celou dobu třásla, tak teď se při pohledu na ty fotky třásla ještě víc, že jsme si mysleli, že do hrobu zahučí s urnou i ona. No tak takovej jsem dneska měla den. A co děláš ty?