Ekonom, který nemá rád čísla: Tomáš Sedláček (videozáznam)

Už ani nevím, kdy jsem ekonoma Tomáše Sedláčka zaregistroval poprvé. Nejspíš v nějakém časopise a nejpravděpodobněji mě na něj upozornila moje žena, které se líbil i jako chlap. Později, když se na pultech knihkupectví objevilo první vydání jeho knihy Ekonomie dobra a zla, to už jsem ho poznal. Aha, to je ten, co jezdí na kole a obdivuje se mu moje manželka. O Vánočním dárku bylo tehdy rozhodnuto.    

Tomáš Sedláček v talk show Švandova divadla Scénícké rozhovoryZdeněk Tichý

Když jsme někdy loni v létě seděli ve Švandově divadle nad rozvahou, které hosty se do talk show Scénické rozhovory pokusíme pozvat, na opakované přímluvy hraničící až téměř se škemráním dámské části produkce, dohodli jsme se právě i na Tomáši Sedláčkovi. Pro mě to byla lákavá představa, žádného ekonoma jsem do té doby osobně neznal a dodnes si jen stěží umím představit pro sebe vzdálenější obor, než je právě ekonomie. Přesto ve mně, upřímně přiznávám, hlodala nejistota, zda na tento večer někdo přijde. „Zbláznil ses?,“ dobíraly si mě produkční, „to bude vyprodaný.“ Stále jsem byl skeptický, na druhou stranu dělat rozhovor s ekonomem se mi zamlouvala stále víc svou absurditou. Nakonec, dělat rozhovory s lidmi, jejichž oboru nerozumím, je moje oblíbená disciplína. Většinou totiž nerozumím ničemu.

Napsal jsem e-mail a další den přišla od Tomáše odpověď, že pozvání rád přijímá, problém že ovšem bude s termínem. Nakonec jsme se dohodli velice snadno. Já seděl doma, on v Cambridge, kde právě přednášel a představoval anglickou verzi své knihy, dělal spoustu rozhovorů a slavil úspěchy s fenomenálním prodejem literární prvotiny, z níž se stal, jak dobře známo, jednoznačný bestseller. Rozhovor proběhl 24. října 2011.

Na Scénické rozhovory ten den doslova doletěl. Tři dny předtím se totiž vrátil z úspěšného newyorského turné, pak si na dva dny odskočil na uvedení německého vydání Ekonomie do Mnichova a z Mnichova rovnou do Švanďáku. Přímo z letiště. Před začátkem jsme se tedy viděli sotva patnáct minut. Jak jsme dosedli na barové stoličky před vyprodané hlediště (po vstupenkách se zaprášilo během několika málo hodin), měl jsem náhle pocit, jako bychom se znali už spoustu let. Bylo možné bavit se o čemkoli. A taky ano. Od tzv. sedláčkovských témat přes současnou krizi, Václava Havla, kterému Tomáš  dělal ekonomického poradce, po filozofii a spoustu dalších věcí.

Ve všech tématech zaostávám, ba o některých nevím zhola nic, jak už jsem výše poznamenal, ale v přítomnosti mého hosta jsem najednou vyrostl o několik centimetrů, protože jsem se na chvíli začal domnívat, že rozumím všemu. A troufám si tvrdit, že podobně to prožívalo publikum, které pomáhalo vytvořit skvělou atmosféru. V takovém klímatu pak na sebe hosté často řeknou i věci, které by jinak takto otevřeně neřekli. Bylo tomu tak i v tomto případě. Při sestřihu, který zde předkládám, jsem měl obrovské dilema, co z devadesátiminutového rozhovoru zveřejnit. Některé pasáže byly tak osobní, že by to na studené médium internetu bylo příliš. A tak, pokud se odhodláte na video podívat, uvidíte jen zlomek. Ale jsem přesvědčen, že i tak to bude požitek. Požitek z inteligentních a zábavných úvah, které jsou navíc v mnohém a pro mnohé objevné.

Pro ty z vás, kteří byste Tomáše Sedláčka chtěli vidět v podobném rozhovoru naživo, můžu vás už teď pozvat na 4. října do Domu kultury v Kroměříži a 5. října do Divadla hudby v Olomouci.

A protože Scénické rozhovory vcházejí do své jubilejní, desáté sezóny, začínáme svátečně. 29. října 2012 Švandovo divadlo svou návštěvou poctí paní Věra Čáslavská.