Zrušme koncesionářské poplatky

Český rozhlas začal luxovat peněženky obyvatel tak, jak mu to umožňuje zákon. Získá tím nějaké peníze. A povede se mu podstatnou část společnosti znepřátelit a hlavně povzbudit v boji proti autorskému právu, protože většině lidí ty věci prostě splývají.

Koncept státem vlastněných a provozovaných médií pochází z doby, kdy šlo o technologicky tak náročné projekty, že si je kromě státu mohlo dovolit snad nadnárodní konsorcium. Pak samozřejmě politici a propagandisté pochopili sílu médií a udělaly z nich nástroj své moci.

Dnes by veřejnoprávní média měla plnit roli ostrova nedeformované pravdy, jistoty pravdivého zpravodajství a nestrannosti. Ale když se rozhlédneme na realitu, s úspěchem můžeme tuhle představu zpochybnit. Veřejnoprávní média u nás jsou za prvé neefektivním strašlivě drahým molochem, který poskytuje stejné výkony jako jeho soukromí konkurenti a to za ceny násobně vyšší, a jednak politiky ovládanými trafikami, v lepším případě nesvéprávnými nástroji. 

A koncesionářské poplatky dávno nejsou tím, čím by měly být, ale je to docela jednoduše další speciální daň. Vybíraná neférově a nespravedlivě, s odvoláním na zákon, který to státem vlastněným, pardon, veřejněprávním, médiím umožňuje.

Zrušme je. 

A to ne jen proto, že jsem občan, kterého mrhání veřejnými prostředky a eufemismy kolem státem vlastněných médií štvou.

Zrušme, prosím, i nesmyslné poplatky z prázdných médií a podobné zhovadilosti.

Ne proto, že bych bojoval proti autorským právům. Ale obojí žádám právě proto, že chci, aby lidé autorská práva respektovali a ctili. Aby si uvědomovali, že autorská tvorba má svoji cenu, že bez ohledu na svůj rozměr umělecký je z ekonomického pohledu prostě zbožím, které má svou cenu a musí se za něj zaplatit. Ne skrze daně a polatky, "veřejnoprávní" média, granty a dotace, u kterých se nemohu rozhodnout, jestli je platit chci. Média, film, muziku... si prostě mají zaplatit právě ti, kteři ji chtějí.

A mimojiné proto, abych mohl žádat, aby mi ji nekradli ti, kteří si za ni nezaplatili. Protože "sdílení", tedy pardon, kradení, není omluvitelné kvůli poplatkům, nemá co do činění s právem na informace. Neautorizované nasdílení hudby nebo filmu prostě je krádeží bez ohledu na nějaké poplatky a představy pubertálních jedinců, kteří žijí v představě, že vše může být zadarmo. Protože ani koncesionářské poplatky ani výpalné za prázdná média nejsou platbou za hudbu nebo filmy a tvůrci z nich mají celkem starou belu.

Mimochodem nemáme ani TV ani rozhlasový přijímač a ani jedno nesleduji, v okamžiku, kdy po mně někdo s odvoláním na zákon žádá "koncesionářský poplatek", cítím to jednoznačně jako výpalné a státem podporovanou zvůli.