Starého psa novým kouskům ...musíš učit

Z předvolební rétoriky některých politiků mám pocit, že to vlastně bude všechno hrozně jednoduché. Napíšeme novou ústavu, změníme pár zákonů, ve kterých jsou chyby, nějaké nové přidáme, budeme dávat na všechno pozor, a svět bude krásný.

Je to svůdná myšlenka. Přijde nová parta politiků, a protože budou čistí a správní, udělají v té legislativě pořádek. A to je to, co nám chybí. Tedy ne, že by naše legislativa, počínaje ústavou, nebyla jedním velkým šlendriánem.

Jenže ono tohle správné nakroucení páček a oprava litery zákonů nepomůže. Společnost - a stát je jenom formalizovaným nástrojem společnosti - nefunguje jako stroj, kde je možné seřídit kolečka a páčky, společnost je o soužití. Netvoří ji zákony. Tvoří ji lidé. Chceme-li funkční demokratický stát, musí ho tvořit demokraticky a férově cítící a jednající lidé. 

Tedy to, co opravdu potřebujeme, je naučit se vnímat věci kolem sebe jako suverénní občané demokratického státu a ne jako poddaní jakési vrchnosti mimo nás. Kteří, mají-li právě pocit, že se vrchnost nedívá, mohou ztropit jakoukoli prasárnu a až vrchnost přijde opět se ukloní až k zemi. Ať už bude tahle vrchnost sedět v Bruselu, ve sněmovně, nebo na obecním úřadě.

A to je věc, kterou nepořídíme po volbách za pár měsíců přepsáním zákonů. To je věc, kterou sebe a své děti musíme, možná desítky let, učit. Budoucnost nevznikne lepším obsazením sněmovny. Budoucnost vznikne tím, co naučíme sebe a své děti, tím jak jsme ochotni změnit sebe, přijmout odpovědnost za svět kolem.

Mimojiné je to důvod, proč nemůže fungovat import demokracie do jakékoli země, kde k ní obyvatelé nedorostli. Demokracie nepřichází shora v podobě vlády a uspořádání úřadů, přichází zevnitř z přesvědčení občanů. Zatvrzelost a svaté nadšení, s jakým tak moc voličů očekává příchod jakéhosi politického mesiáše, ve mně budí obavy. A je jedno, v kom toho mesiáše právě vidí. Protože mesiáši - a nejen v tomhle smyslu - můžeme být jen my sami sobě a to s ručením neomezeným. Dobré politiky budeme mít tehdy, jestliže my sami takovými budeme. 

A ty změny v zákonech a sepsání pořádné ústavy budou důsledkem toho, že ta situace nastala. Nemohou být jejím hybatelem. Půjdem tedy místo hledání spasitele máknout sami na sobě?