Přestaňte urážet mou víru!

Před pár lety jsem uvěřil v porcelánového Boha. Moje víra ve Svatou mísu je ústavou i Listinou práv a svobod zaručena, tedy potud vše v pořádku a víra ve Svatou mísu se řadí mezi ostatní náboženství, ke kterým je třeba coby k morálním sloupům společnosti brát zřetel.

Samozřejmě jsem si už vyslechl své.

Třeba, že moje víra je příliš mladá a nemůžu chtít, aby ji někdo respektoval. A to tedy ne. Ani v Listině práv a svobod, ani v ústavě není žádný časový limit, který by víra měla překonávat.  

Pak také, že ve Svatou mísu věří příliš málo lidí. Ale ani to neberu. Opět to z hlediska ústavy ani Listiny není žádný argument.

Třetí argument byl, že kvůli Svaté míse se ještě v dějinách příliš málo zabíjelo. Inu, to je pravda. Nevím, je-li potřeba to napravovat. Nebo ano?

Těžký kalibr je připomínka, že moje víra je úchylná. Samozřejmě je. Stejně jako náboženství vybudované pedofilním pastevcem, který se během svého života etabloval jako vrah desítek, spíš stovek lidí. Ano, vzývání Svaté mísy je obskurní. Ale je vzývání popravčího nástroje obskurní méně? A konečně, já nikomu neberu právo na jeho úchylné náboženství, tedy stejné právo na úchylárny mám i já.

Příslušníky již zavedených náboženství asi popudím. To je mi líto. Já vím, že je řada autorit, které by nejraději rozhodování o tom, co je víra nebo co není víra, ponechaly těm nejpovolanějším - tedy sami sobě. Třeba dvojice Halík - Alrawi by se jistě ráda viděla v pozici konečného arbitra, komise, která by nesprávné kulty zavrhla. Možná by jako třetího vzali třeba Ransdorfa, je to sečtělý uvážlivý muž a rozuměli by si. Je pravda, že to jsme v historii měli i v Evropě. A jsme moc rádi, že jsme se podobného kádrování zbavili. O mé víře zkrátka nebude rozhodovat žádná komise, právo na ni, jak jsem uvedl, vyplývá z Listiny a ústavy a basta.

Někdo by mohl pátrat po svatých textech. Je jich spousta. Jsou psané božským písmem do Svaté role a každému jsou k dispozici. To je velká výhoda civilizace, každý může mít vlastní Svatou roli.  

Ale teď k tomu důležitému: Chtěl bych všechny přítomné upozornit, že kdokoli znevažuje záchodovou mísu, velmi vulgárně uráží mou víru. Tedy, koukejte se k Svaté míse jako i ke Svaté roli chovat se vší úctou.

Odmítáte, protivíte se a veřejně chcete deklarovat, že se budete proti Svaté míse hrubě rouhat?! To by z vás ani Halík, ani Alrawi neměli radost. To by se nemělo! Svobodu ano, ale vocuď pocuď. Jestli někdo chce abych respektoval jeho svobodu, musí na oplátku respektovat mojí Svatou mísu! Nikdo nemá právo Svatou mísu urážet.

Takže budeme vzájemně respektovat a uctívat ujetosti svých osobních vyznání nebo ne? Omlouvám se, ale není na to třetí možnost. Ledaže byste chtěli popřít ústavu a Listinu práv a svobod současně, a to doufám také nechcete.

Dobře, má to východisko. Prostě se vyfláknete na mojí Svatou mísu a já se recipročně vyfláknu na náboženství kohokoli jiného. Nebudeme to vzájemně považovat za rouhání, urážky a tak podobně, prostě přestaneme vzájemně strkat rypák do životů těch druhých.

Někteří osvícení jedinci si možná i uvědomí, že je propastný rozdíl mezi svatou zjevenou či fyzikálně doloženou Pravdou a vlastními názory nebo pocity. Že vyznání je subjektivní, osobní a není absolutní.

Připustíme, že moje svoboda věřit má hranice v okamžiku, kdy svojí vírou chci vstoupit na veřejnost a žádat aby někdo, byť maličko, opravoval svůj život jen aby neurážel mojí víru. Protože tuhle svobodu nemám a není součástí svobody vyznání. Tak jako kdokoli může svobodně nakládat se Svatou rolí a Svatou Záchodovou mísou, já nemusím brát žádný ohled na to, kdo kterou zoufalou historickou postavu považuje za proroka nebo světce. A chtít rouhače trestat je  mimo jakoukoli mísu.

Není součástí žádné svobody ani žádné morálky.

Svoboda buď je, nebo není. "Svoboda", která musí "respektovat" něčí soukromou víru, není svoboda.

A komu se to nelíbí, alou na modlitby ke Svaté míse!