Jsem toho názoru, že to máme být především my politici, kdo mají dbát na to, aby byla dodržována Ústava, abychom jednali v souladu s ní a aby nedocházelo ke změnám demokratického právního státu.
Měli bychom si toho být vědomi vždy, a to i dnes, kdy si připomínáme úctyhodné čtvrtstoletí od přijetí Ústavy České republiky. Bylo to totiž dne 16. prosince 1992, kdy ji schválila Česká národní rada. Je to tedy časem prověřený dokument, na jehož dodržování politici navíc přísahají.
Neskrývám své znepokojení nad tím, jak se dnes někteří politici snaží Ústavu a ústavní pořádek obcházet a vymýšlet nová, nesmyslná vysvětlení různých článků Ústavy a jak se o slovo hlásí stále silněji strany, které vystupují proti některým hodnotám, na nichž naše Ústava stojí. Objevují se i některé podivné kroky, nad jejichž smyslem skutečně kroutím hlavou. Je jimi například urputná snaha prezidenta o to, aby za každou cenu vládl Andrej Babiš, a to bez ohledu na to, zda jeho vláda dostane či nedostane důvěru. Nedovedu si představit, že by vláda bez důvěry činila nějaká nezvratná rozhodnutí.
Ano, můžeme postupovat tak, že zpřesníme některé body Ústavy, že je formulujeme tzv. polopatě, ale spíše zastávám názor, že Ústava má být vykládána s rozumem a konsensuálně. V tom totiž některé její možná nejednoznačně napsané pasáže apelují na soudnost politiků, tedy nás a na to, abychom ji interpretovali s respektem k ostatním ústavním institucím.
Varuji před některými možná líbivými, ale každopádně podivnými kroky, jakými jsou například návrhy na zavádění obecných referend, na odvolatelnost politiků, na snižování počtu poslanců či na zrušení Senátu. Chci jasně říci, a to právě dnes, kdy se ohlížíme za 25 lety krátké historie naší Ústavy, že bychom se tím dosti vzdálili konstitučnímu liberalismu. Jsem ráda, že i ústavní právníci a jiní odborníci na politiku odkazují v tom případě, že by se něco z toho mělo prosadit, na Senát a jeho úlohu coby vyvažovatele dnešních podivných politických turbulencí v Poslanecké sněmovně. Při návrzích na změnu Ústavy totiž Senát není přehlasovatelný. Proto s napětím, zděšením, ale i ostražitostí sleduji současné dění.
