Předseda senátu Vystrčil tvrdí v televizní Partii TT na CNN Prima NEWS, že opozice znevěrohodňuje rozhodnutí Ústavního soudu. Nad slovem znevěrohodňovat se pokusím věcně zamyslet.
Slovo znevěrohodňovat na rozdíl od slova zpochybňovat se nelíbí korektoru textového editoru natolik, že jej podtrhuje červeně. To lze technicky odstranit zařazením do korekčního slovníku, který je postojem uživatele osobně vyladěn na určitý jazykový názor. Protože opozice nález Ústavního soudu akceptuje či respektuje, je otázkou, zdali jakýkoliv nesouhlasný názor s tímto nálezem je něčím nelegitimním. Nejedná se o trestní kauzu, kdy by se někdo stavěl schvalováním trestného činu do jednoho šiku s nějakým zločinem. Schvalování trestného činu je právě aktem zpochybňujícím. Je útokem na legalitu, tedy převedeno na konkrétní příklad: Omilostnění Kájínka – lze vyžadovat zpochybněním závažnosti či schvalováním vraždy nebo znevěrohodňovat procesní postup a spolehlivost důkazů. Druhý případ je legitimní a nelze proti názorům na omilostnění Kájínka právně nic namítat. Znevěrohodnění je postup vhodný pro komunikaci na veřejnosti. Je proto otázka, proč se předseda senátu Vystrčil kompromituje veřejně svým totalitním postojem. Rozhodnutí příslušného soudu Vystrčil vykládá jako pravdu. Ale ono je to jen právo.
Nesouhlas z důvodu nedůvěry neznamená, že někdo zpochybňuje nějaké rozhodnutí. Lidé chodí k soudu často s nedůvěrou. Postěžují si na rozhodnutí rodině a přátelům. Zpochybňování předpokládá nějaké odvolání, stávku, demonstraci zkrátka nějaké požadavky. Ale zde se jedná o prosté neuchopení situace. Kdo znal mimo právní obec před tímto stanoviskem pojmy pravá a nepravá retroaktivita? Kdo věděl, že se nyní porovnává naše ústava a její výklady s ústavou německou a výklady jurisdikce EU? Podle našich dosavadních pravidel se mělo logicky jednat o jasnou záležitost podle našich stávajících pravidel. Jenomže noví soudci přinesli do hry hospodářskou a politickou argumentaci s níž se dosud nepočítalo.
Proto předseda Vystrčil neodpověděl na námitku, že nedůvěra se vyjadřuje v intencích nesouhlasných postojů menšiny tří soudců ÚS. Prostě koalice má právo a ANO mimořádně v tomto má jednou za čas pravdu. Jsou to dvě rozdílné věci. Pravdu nejde odhlasovat. Pravda není ani převládající stanovisko, není ani nejpravděpodobnější, je to čistá idealizovaná logická hodnota, které jevy dosahují jen velmi zřídka. Přesto právo nějak rozhoduje v tzv. doložitelných podmínkách. Mnoho obětí trestných činů neuspěje u soudu se svou výpovědí, kdy navíc v pochybnostech se má za to, že je pachatel trestného činu nevinný. Kde je potom pravda?
