Koronavirus je regulérní přírodní katastrofa, jako třeba povodeň nebo kůrovec. Veškerá omezení, kterými různé vlády demonstrují svou sílu, nikoli schopnost řešit situaci, by měla být obyvatelstvu zcela kompenzována.
Svět je momentálně prolezlý různými kompenzacemi. Bude jistě velmi poučné sledovat, jak se vypořádá vláda s takovým zákazem publika na sportovní akci. V každém případě by vláda měla pořadatele odškodnit. Pokud to neudělá, dostává se takový zákaz do spektra svévolné politické moci. Chápal bych, kdyby vláda řekla, že z hygienických důvodů jsou zakázány všechny veřejné akce s účastí nad 50 lidí. Až to vláda udělá, budou prázdná divadla, supermarkety, ale i sněmovna. Otázkou je, kolik se vlastně schází lidí včetně personálu při zasedání vlády. Otázkou je, kolik lidí je třeba započítat v jedné místnosti, v jednom prostoru, v jednom areálu. Takovou frekventovanou tramvaj v Praze navštíví postupně během dne několik stovek lidí. Celkově dopravní podnik denně přepraví jistě i milion cestujících. Kam až chceme zajít a nejsou třeba i jiná řešení?
Očekával bych, že v denním zpravodajství vedle základních informací o šíření koronaviru budou zveřejňovány také informace o efektech oněch karantén a zákazů. Každý den by to také chtělo zpravodajství o vývoji vakcíny nebo alespoň o organizaci a financování této kampaně. Také by to chtělo veřejnou debatu na téma, co s lidmi, kteří nebudou mít na vakcínu či očkování, kteří takové očkování odmítnou apod. Jak to bude se zeměmi, které se nepodvolí globální strategii boje proti viru.
Globální infekce nám spíše dokazuje, že dokážeme infekci nanejvýš zpomalit. Současné chování zemí vede spíše ke globální finančně hospodářské krizi. Opět půjde o nové argumenty, proč zvednout daně, jak obrat nejen poplatníky, ale pochopitelně ještě více stisknout různé potřebné či nepřizpůsobivé. Karanténa mi přijde jako potěšení mocných, kteří pro řešení nedělají viditelně nic. Nechci tím říci, že bych popíral hodnotnost karantény jako prostředku účinného boje, ale i karanténa musí nějak podléhat veřejné kontrole. Začíná se ukazovat, že se karanténa může stát i ekonomickou zbraní, svévolným mocenským nástrojem. Karanténu lze prostě i zneužít. Proto bych byl pro vysoké kompenzace za nějaké karanténní zásahy typu „biatlon bez diváků“.
Obchod se strachem se stává globálním hráčem. Lidé se neumí zorientovat a strach a bezmoc je přirozeným důsledkem ohlupování lidí. K ohlupování dochází každý den. Obchod probíhá ve spotřebitelském modu. Zde ti, občane spotřebiteli, nabízíme státní nebo soukromé zboží na tvou ochranu před vším, co ti hrozí. Nakup od nás bez rozmyslu všechno, co ti jednoduše nabízíme. Nepřemýšlej nad ničím složitým nebo obtížným. Proto pak přijdou spotřebitelé k lékaři a chtějí jednorázovou pilulku na potíže, které si způsobovali léta a nelze je jednoduše odstranit. Příkladem budiž třeba obezita. V jiné rovině je takovou pilulkou třeba zastřelení uprchlíka na hranic při pokusu o překročení hranice. Stejně jako se popírají dlouhodobé příčiny a nedbalost v případě obezity, zcela stejně se popírají příčiny migrace různých uprchlíků.
Svět není jednoduchý tak, jak se spotřebitelům tvrdí. Konzum je sice prima hospodářským motorem, ale nesmí se stát otrokářským systémem, který nás současně likviduje, abychom byli nuceni si současně nakupovat prostředky zajišťující imunitu. Samostatný přemýšlivý život v úsporném ukázněném modu by byl mnohem efektivnější pro všechny. K tomu je třeba ovšem lidi vychovávat po generace. Nezpochybňovat úlohu náročného samostatného myšlení a zakázat obchod se strachem. Nakonec šíření poplašné zprávy je trestným činem. Není to žádné nedopatření, je to zcela logický prostředek, k němuž bychom se měli momentálně výrazně obrátit. Hygienici a epidemiologové by se měli veřejně zodpovídat z této neuvěřitelné paniky, kterou dovolili politikům rozpoutat.
