Šetření v zájmu státního rozpočtu je určitě žádoucí, ale podobně jako vize green deal. Pro význam šetření nejsou dnes žádné relevantní důkazy. V současnosti se vláda vrhla na špinavé, ukvapené až hloupé šetření.
Pravicově svazácká rétorika současné vládní sestavy se vrací k odvetě a ideologickým everygreenům. Vrcholem všeho je např. postoj ministra dopravy Kupky ve věci slev na jízdném pro studenty a seniory. Dnes v 11:25 v rozhovoru na ČT24 nazval tyto slevy slevami na dluh. Je velmi příznačné, že kde není ani náznak legitimity přichází lež. Slevy byly kompromisem v době, kdy nebylo na zvýšení důchodů a platů potřebné veřejnosti.
Nyní v době inflace připadá všem normální, že se promítají vyděračské ceny producentů klíčových surovin do cen výroby a obchodních řetězců. Pokud rostou ceny, je stejně normální promítat tyto náklady do požadavků na platové a důchodové ohodnocení přinejmenším pracujících, tj. těch adorovaných „přizpůsobivých“ lidí. Všem je jasné, že nárůst platů bude odložen k ledu a naše ubohé pracovní hodnocení se vrátí zpět nad předBabišovskou úroveň. Babiš nebyl žádný sympaťák, ale jeho trend dohánět platy západu byl naprosto správný.
Díky sociálnímu příkopu mezi západními a východními platy nejsme sto uvažovat chytře o nějakém abstraktním green dealu. Existuje chytrý a hloupý green deal. Který si vybereme?
Zelená ekologická politika je nevyhnutelná, ale také je pravda, že ji lze dělat hloupě, případně i dobře. Otázkou je politická přesvědčivost. Důvěra v cílový výsledek a trpělivé naslouchání podstatným námitkám.
Cílem green dealu je náhrada limitních energetických zdrojů jinými, obnovitelnými nebo dlouhodobě ekologicky využitelnými zdroji. Patřím k lidem, kteří jsou zatím přesvědčeni, že součástí chytrého green dealu je přechodná jaderná etapa. Přinejmenším do doby, než se vyvinou ekonomičtější a účinnější technologie, než jaké máme k dispozici dnes.
Strategicky jsou technologické zdroje obnovitelné energie jasně perspektivnější. Bez ohledu na to, vzniká dojem, že v rámci demokratické či svobodné hospodářské tržní soutěže je správné nezasahovat a nechat trh, aby sám rozhodl, která cesta je hospodářsky silnější.
Stoupenci fosilních paliv se dovolávají tržní spravedlnosti, rovnosti podmínek na trhu. Ale je tomu skutečně tak? Když ponecháme stranou otázku, zdali někdo něco drancuje či nedrancuje bez náhrady, zbývá ještě dostatek různých sporných otázek.
Ekologické technologie se rozvíjejí značně zpomaleně, protože vstupují na trh v situaci monopolu fosilních paliv. Tento monopol diktuje ceny a vytváří velmi falešný dojem, že ekologie je jenom drahá a na obtíž. Emisní povolenky by měly tuto asymetrii zčásti vyrovnávat.
Předseda vlády Fiala mluvil a stále mluví o změně stylu vládnutí, kritizoval právně vadné návrhy zákonů exekutivy premiéra Babiše a současně mluví o soudržnosti, která by nás měla motivovat k tomu, abychom si podobně jako za Klause utahovali opasky, ale tím se i nadále vzdalovali západu.
Tato vláda to nemyslí dobře. Ona jen vládne z přesvědčení o pravicově demagogických mantrách. Jak chce taková exekutiva diskutovat o nadčasové reformě důchodů? Jak to zatím vypadá, tak určitě nechce a nebude. Vyvolá tím jen odvetu, jak ji známe z našich výměn vlád hot a čehý. Zdravotnické poplatky. EET. Na obzoru žádná naděje na změnu stylu a férové zacházení s občany. Hloupý green deal. Současná vláda bohužel mrhá důvěrou v neextrémní a vyváženou politiku každý den.
