U kafků na absurdistánském dvorku bezradných lží neubývá

Pokud si katolická církev neuvědomí, že přisazovat si na úkor slabých a bezmocných je chyba, těžko bude v sympatiích konkurovat islámu. Místo kopání do Halíka by se třeba mohli z titulu své úžasné křesťanské autority a identity 

vyslovit proti permanentní válce vedené hned s několika zeměmi najednou.

Hlavně není pravda, že by křesťanství bylo neúspěšné v získávání nových adeptů. Vždyť zachránili ze spárů islámu samotného Lukáše Lhoťana! Přinejmenším do příští krize jeho mystické konverze k něčemu ještě lepšímu.

Představitelé katolické církve varují před „nekontrolovanou migrací“ koho? Ve své skromnosti snad svého papeže? České imigrační úřady, které zatím do země nevpustily ani jednu teroristickou myšku? Pýcha je reakcí na nepřekonaný vnitřní strach. Vypasení a zpozdilí potentáti církve skutečně nejsou pro budoucnost Evropy nijak sexy. Chápu obavy katolické církve, že nenajdou v sobě sílu ani schopnosti odolat islámské teologii. Nebyli schopni v probíhajícím dialogu najít žádnou platformu mimo oddělenou modlitbu. Nebyli dosud schopni prokázat misijní předpoklady dobrého příkladu v muslimském světě. Mohli by si položit otázku, proč jejich výklad víry nikoho neláká. Ale to jejich pýcha nepřipustí.

Pokud se vyjadřují, tak poskakují jak hloupí sloni v porcelánu. Přizvukují-li fašistickým a rasistickým náladám ve společnosti, je to nenapravitelný odpad od skutečné víry a naděje nesené příkladem Ježíše Krista. Podpora základní lži, že kdokoli v Evropě schvaluje nebo podporuje nekontrolovanou migraci z islámských zemí, je jistě mnohem snazší než se veřejně vyslovit k příčinám, které onu migraci vyvolaly. Při jejich studovanosti, pomocném odborném aparátu není možné si myslet, že o těch příčinách nic neví. Proto lze snadno nazvat mnohé katolické duchovní, nejen ty dva česko-slovenské, hnusnými radikály, nejhoršími xenofoby a nejpotrhlejšími islamofoby. Místo aby vedli s příchozími dialog, podávali pomocnou ruku, která by jistě mnohé dovedla ke konverzi, jak to ostatně bylo v mnoha úspěšných misijních intervencích, vedou jen varovné řeči. Křesťanství se přeci šířilo nikoli mečem, nebo zdmi s ostnatými dráty, ale dobrým příkladem, dobročinností, v oné době fascinující starostí o mrtvé. Dnes ovšem jaksi majetkem přepapaná církev bude raději žehnat zbraním, vysílat vojenské kaplany a spekulovat na burze, mít snad i akcie ve zbrojním průmyslu, než pastorovat a přinášet do společnosti nová etická témata. Přitom by stačilo málo, alespoň místo polofašistických keců následovat vlastního papeže Františka.

Dva monology nejsou žádnou diskuzí. Momentálně neexistuje žádný teologický pojem, o kterém by katolická církev byla schopna vést dialog v současné společnosti. Je zcela ve vleku majetku, populistických nálad a služebnosti moci. Samozřejmě zcela v rozporu s učením původních křesťanů. Dialog začíná uznáním druhého. K tomu však církvi svaté jaksi schází koule. Těžko bude vést dialog se sekulárními humanisty a lidumily, když cvičí lišku, jak má zakousnout, co nejvíc zajíců, aby ji mohli co nejdráž prodat armádě. Nikoli spásy, ale podpory beznaděje. Protože pro křesťanskou věc je naprosto nejhorší, když někdo změkčilé lidumily a humanisty obviňuje z ochoty vraždit a vydává je za stejné fašisty, kterým je sám. Tady se postmoderní logická past hodí, všechny příběhy jsou stejné… Všichni jsme fašisti. Ale jaksi zapomínáte, že postmoderní cynismus není tím křesťanstvím, které by bylo potřeba před muslimy chránit.