Vždy jsem zhrozen, když se na hlavní straně iDnes objeví agresivně laděný pohled na svět, v horším případě přímo založený na domnělé kolektivní vině. Souhlas jisté skupiny čtenářů s předestřeným schématem je alarmující.
Neonarcismus opět zvedá hlavu. Cítí se asi podpořen kvalitní vládní základnou. Konkrétně zdejší bloger Turner nám představuje svůj schematický pohled na důchodce s názorem a navrhuje „konečné řešení“ tohoto problému zásadním tlakem na důchodce či potenciální důchodce nebo předdůchodce. Papouškuje tím vládní postoje, které se nám snaží namluvit, že důchodová reforma zachrání důchody. Stačí ovšem změna vlády, odstranění demagogických výdobytků někdejší silné strany a je opět krize na stole, nebo další úspěšné roky inflace, a tak stále dokola. Známe tuto hru již od dob zdravotnických poplatků.
Základem Turnerova schématu je neodkazovat ani na základní oporu odborného názoru, jakým je přes všechny kritické pochyby Wikipedie. Naopak je vhodné zavádět vlastní nejasné a potom obtížněji kritizované pojmy, kategorie a vlastnosti. To co šíří někteří senioři jako nevhodné řetězové maily nejsou dezinformace, ale misinformace. Dezinformace je vědomá úprava informace, aby plnila jiný hodnotový závěr o nějaké události. Právní pojem úmyslu je zde na prvním místě. To je ve schématu blogera Turnera jedno, dezinformace šíří prostě všichni důchodci, což bude jistě Turner následně popírat, že tak to nemyslel. Ale lze mu rovnou poukázat na závěrečný návrh řešení, kdy navrhuje plošné konečné řešení myšlenkových aktivit seniorů úpravou podmínek vstupu do důchodu. To je prostě přímé přiznání kolektivního přístupu. Ten je jistě vhodný pro schematiky nebo blog Blogosféra, jejíž majitel tak žadoní o podobné příspěvky (viz tamní diskuse) a sám je produkuje, ale není, myslím, vhodný pro celostátní deník a už vůbec ne na hlavní straně s podporou editorů.
Pokud někdo začne studovat problém pojmu dezinformace, je prostě vhodné začít i na té Wikipedii, protože pak víme, kdo si je, čeho vědom. Je tam diskuse, kde může každý názorově vybavený jedinec ovlivnit objektivitu dané výpovědi. Jsou tam třeba příklady notoricky známých dezinformací v jistých situacích. Zmiňuje se tam dezinformace o mrtvém studentovi, která eskalovala sametovou revoluci u nás v roce 1989. Je tam zmínka o dezinformaci, na jejímž základě se realizoval druhý atak na Irák. Jsou tam odkazy na další dezinformace, které šířila např. KGB. Dezinformace prostě šíří kdekdo, našince nevyjímaje.
Naopak bych se přimlouval, aby byla diskuse o nynějším boji s dezinformacemi posunuta alespoň k horizontu oné Wikipedie. Například je jasné, že dezinformací je jasně zavádějící představa, že Osvětim byla pionýrským táborem se zábavním parkem a volně přístupnými relaxačními bazény. K těmto a dalším válečnozločineckým otázkám se sešel široký tribunál v Norimberku a odsoudil veřejně na základě dokumentů, svědectví a přímých důkazů válečné zločiny nacistů. Pak je možné uzákonit, že se jiný výklad událostí dá pokládat za dezinformaci.
Přes všechny nelibé dojmy, a já jsem jimi také prodchnut, nelze dnes vydávat odsudky na základě prvotních, soudem nezdokumentovaných záběrů z Buči. Nijak nepopírám fakta, že se tam našly mrtvoly a že jsou někteří důvěryhodní svědci přesvědčeni o svaté pravdě. Ale to nestačí k odsouzení ruské zločinnosti obecně. Dnes jistě ne. Potřebnost následného tribunálu je nabíledni, ovšem bez aktivní spoluúčasti Ruska k tomu dojde jen těžko, ne-li vůbec. Kydání kolektivní viny na Rusy obecně tomu ani do budoucna nijak nepomůže. Kydání hnoje na naše seniory také dezinformace nezmenší. Řada lidí je prostě ve své bublině uvedena v omyl, který dále šíří. Vůbec nejde jen o důchodce, a už vůbec ne jen o hlupáky. Dnes může i inteligentní člověk spadnout do snadného papouškování předestřených pravd, dokonce jen na základě nedostatku času. Nemluvě o novodobém kariérismu, který se příliš neliší od toho komunistického. Už jsme stejní jako oni. Proto pozor na Turnerovo schéma.
