Moc vnímám jako zpochybnění moci včerejší. V tom smyslu vždy trochu svobody bylo, protože každý režim vystavuje nějakou změnu k lepšímu. Tedy v každé diktatuře je i trocha té svobody zejména pro podporovatele režimu.
Dnes si svobodu pochvalují hlavně ti, kdo vedou svět na pokraj katastrofy války. Sláva mohou cestovat a nakupovat v omezeném rámci, který sami sobě zatajují. Může dnes někdo jet na dovolenou na Ukrajinu nebo do Gazy? Odpověď je zjevná. Turisté museli být repatriováni z Izraele, a dokonce i z Egypta.
Do některých zemí se lze fyzicky dostat za předpokladu rozsáhlého očkování, s bezpečnostní agenturou, s přijetím ponižujících procedur apod. Mnoho lidí na cestování však stále nemá ani pomyšlení, protože jsou na pokraji existence. Špatně placení hrdinové kapitalistické práce, kteří se ani jednou prací neuživí. Spektrum společnosti, která potřebuje sociální podporu neustále roste.
Svoboda je samozřejmě i skutečnost, že ve svátek svobody nejde o veselici a mnohé skupiny pořádají kontroverzní akce. Díky alespoň za to. Ostatní mohou jít slavit prostřednictvím nákupu, který rozptýlí a rozmělní předvečer války, kterou nám chystají. Jisté kruhy u nás mají takovou svobodu, že vyhlašují nad hlavami obyvatelstva, že jsme ve válce. A to navzdor skutečnosti, že naše právo vylučuje vést válku mimo sebeobranu. Zákon zakazuje takovou válku i jen připravovat a propagovat, ale vše neguje ustanovení v zájmu spojenectví s NATO, kde je výjimka z této zákonnosti. Pro spojence musíme studenoválčit o sto šest až o sto sedm.
Bylo by také možné vyjmenovat naše současné disidenty: učitelka Bednářová, politolog Drulák. Nepochybně je jich více, ale tyto dva případy jsou flagrantní ukázkou svévolné moci. Přesto je fakt, že prostřednictvím voleb je možné zapříčinit změnu a zbavit se svévolného jha, které na nás uvalují náhle přespříliš svobodní současní vykonavatelé moci. Vážně nechci ve vládě ministryni, která chce vystupovat z OSN, které založily vítězné mocnosti pod taktovkou USA. Přizvali k obecné mírové chartě globálně uživatele planety v zájmu míru. Toto fórum, kde mohou všechny země bez rozdílu vyslovit svoje názory i obavy není jen převodní pákou mocenských center, je totiž platformou k tvorbě argumentace a veřejného mínění na cestě k míru.
Mír je uznání. Uznání existujících entit. Bojovníci za nezávislost mají různou podobu. Od nevojenských a neteroristických Katalánců až po teroristy neexistujícího palestinského národa. Nesmyslné extrémní požadavky se na půdě OSN prakticky nedají prosadit a smysluplné se naopak nedají na základě rezolucí realizovat. Svoboda agresivního jednání stojí nad výkonnou neagresí OSN. Modré přilby selhaly v mnoha konfliktech, kde nedokázaly utlumit vzniklé mocenské vakuum. Ale to je dobře, protože OSN nemůže dobývat v zájmu jednoho názoru planetu, ačkoliv by si to majitelé pravdy jakkoli představovali.
Svoboda je samozřejmě vždy tahanice o nějaká práva. Tahanice, která by neměla vyústit v likvidaci protivníka. Bohužel se jedná za zády OSN a zájmů míru, taková je svoboda některých velmocí. Musíme trénovat uznávání a poměřování argumentace, aby svoboda nezmizela jednoho dne úplně. Chtěl bych doufat, že se agresivita moci výkonné omezí na zákonné a humánní obžaloby, které prostřednictvím spravedlivého soudu dojdou k určení dosažitelné pravdivosti. K tomu patří i svoboda určitého idealismu, tak jako mládí smí a musí být naivní a optimistické, aby se například bezstarostně rodily děti. Proto dávám část své svobody k ledu, aby bylo možné dosáhnout porozumění a neusiluji o totální uplatnění mých myšlenek. V diskusi pod mými blogy je to pak často cítit.
