Často se třeba komunitě LGBT+ vyčítá, že stupňuje a bude stupňovat své požadavky. Což ovšem přirozeně dělá každý. Žádná názorová platforma se tomu nemůže vyhnout, protože nelze udržet kolektivní poslušnost, ledaže …
... se jedná o kolektivní totalitu. V demokratických podmínkách se jednota vždy rozpadá na různé heretické odpadlíky, kteří často směřují k ještě radikálnějším metám, než se doposud dosáhlo.
Veškeré sliby názorových platforem, že jim nejde o totální převládnutí a trvalé ovládnutí společnosti na základě jejich fundovaného dokonalého projektu, jsou pokrytecké a jejich nadměrná akceptace je naivitou. Všude se najdou totálně radikální stoupenci jediného řešení. Smyslem je ovšem koexistence všech a ne jejich reduktivní eliminace.
Takže, pokud vlastenci mluví o seznamech nepřátel a vlastizrádců, ve skutečnosti již v hloubi duše uvažují o holokaustu, na jehož konci zůstanou pouze vlastenci. Ano, existují i opačné extrémy, kdy by se někdo chtěl rozdat do poslední koruny a životního prostoru, ale to rovněž není životaschopný projekt, je to jen jiný způsob totalitní anarchie vedoucí nakonec k podobně plíživým komunistickým eliminacím odpůrců, jako v prvním případě.
Pokud se tedy zde od někoho můžeme dočíst, že mu imponuje postoj Salvinistické Itálie, musíme současně myslet na to, že v pozadí jsou naděje, že Salvini napodobí Mussoliniho. Se skutečnou realitou řešení uprchlické krize to nemá nic společného. Ta je již v podstatě vyřešena.
Pokud se někdo domnívá, že zachráněný trosečník na moři je buď legální nebo ilegální, tak by mě zajímalo, jak se to pozná? Trosečníkovi se třeba potopí loď i s doklady, takže se nemůže prokázat ničím, možná bychom mohli vyžadovat při výletu na moře nastřelování čipu „who is who“. Koncept nezachraňování je pornografií rasismu. Ať je to jakkoliv, nepodmíněná záchrana na moři je bez diskuze. Jinak by platilo, že si soukromě smí každý rozmyslet, který člověk z nějakých důvodů dostane pomoc, a který ne. Porušením principu obecné povinnosti zachraňovat život se dostává společnost na tenký led tiché spolupráce s rasismem.
Často se uvádí, že neziskovky se dělí o zisk s pašeráky lidí. No, to by se dávno Salvini udávil štěstím, kdyby to mohl dokázat. Není však jasným důkazem opaku, že za takové jednání dosud nikdo nebyl odsouzen? Že přes záchranné snahy neziskovek bilancujeme letos již přes pět set utonulých migrantů? Nechci spekulovat, ale zřejmě Salviniho dohoda Itálie s „bezpečnou“ Libyí není pro řešení bezpečnosti Itálie ideální. Je založena na špatném vyhodnocení toho, co je bezpečnost či bezpečná země. Pokud se někde vede válka, můžeme vidět vybombardované sídlo migrantů, dostávají s k nám zprávy o zotročování, znásilňování a věznění migrantů, jak lze takovou situaci považovat za bezpečnou? Takovou nejistotu práva může za bezpečí považovat snad jedině extrémní vlastenec.
Mluvme o tom, že na řešení uprchlických následných právních problémů byly a stále jsou vypláceny peníze. Co se s těmi penězi děje v Itálii? Nechci spekulovat, ale z čeho by třeba také mohl Salvini financovat svou nelidsko polofašistickou kampaň? Zmocnil se fondů na vnitřní ochranu Itálie a bude jistě v budoucnosti zajímavé zahledět se, jak těchto prostředků využil. Ale nebudu spekulovat, nicméně takové pomlouvačné podezřeníčko se v různých „kritických“ textech jen rojí, tak nemohu zůstat pozadu, ale vážně nechci spekulovat.
Co je však mimo spekulaci, je Salviniho protiprávní blokáda záchranných operací ve Středozemním moři. Jakkoli je to nevýhodné a drahé, deportace nelegálních imigrantů je jediným morálně legálním řešením problému. Přiznejme si, že palčivost problému je momentálně mnohem menší, než v roce 2015. Množství imigrantů zesláblo téměř o 90%. Nenávistná rétorika ovšem stoupla o 200%. Zde právě vidím rozdíl mezi vlastenectvím a neofašismem. Vlastenci chrání svoji zemi, což je naprosto v pořádku, političtí extrémisté však pod záminkou ochrany země vidí vnitřního nepřítele ve vlastních národních řadách. Detekují různé vlastizrádce. K této detekci dokonce vyžadují absolutní svobodu slova. Dnes zdánlivě napadají nelegálnost imigrace, zítra to již bude odstín kůže, vlastizrada vyslovením „pseudohumanistického“ názoru. Chtějí jako samosoudci jednou na místě rozhodovat, kdo je vlastizrádce, tak jako to doporučují dnes nad imigranty ve Středozemním moři.
Sluníčkářům je nad slunce jasné, že lidský život nemá menší cenu než náklady na deportaci ilegálů. Nelze připustit návrat kmenového práva do Evropy. Kmenové právo je válka, což lze vidět ve všech oblastech světových konfliktů. Příprava války je v Evropském právu považována za zločin a Salvini takovou válku připravuje. Evropské země musí najít odvahu tyto snahy postavit před soud a přihlásit se tak opět k nejvyšší evropské hodnotě: totiž, ke schopnosti se ovládat a neinklinovat ke zvířecím řešením. Prostředkem této cesty je rovné právo i pro nelegální migranty tedy nutnost procesu a obhajoby při něm, a ne jen prosté nelidské topení na moři.
