Podstatou svobody jsou pochybnosti. Po dnešku víme, že naši vojáci již zjevně žádnou svobodu vhodného chování nemají. Svobodu názoru pak samozřejmě mají. Mohou si o tom všem přece v duchu myslet, co chtějí.
Předpokládám, že analogicky, (ani nevím, zdali toto slovo není už zakázáno, dnes máme jaksi jen paralely, které jsou mnohem mlhavější, oproti logicky argumentované analogii), no, zkusím to. Dnes každý agresor musí být analogicky vyloučen z olympijské účasti. Určitě s ohledem na spravedlivé padni, komu padni. A ne jenom podle toho, kdo s kým kamarádí. Podle seriózní charitativní evidence se odehrává ve světě nyní 5 aktuálních konfliktů, kde se musí poskytovat kvůli důsledkům rozsáhlá humanitární pomoc. Kdo bude označen za agresora války mezi Arménií a Ázerbájdžánem? Kdo se nedostane na olympiádu? V Demokratické republice Kongo asi povstalci ze skupiny M23 nepostaví olympijský mančaft, tak se agresor automaticky na olympiádu nedostane. Kdo je dnes agresorem v nekončící občanské válce v Sýrii? To je tajné, jsou to spravedliví Syrští demokraté, kteří asi také nepostaví olympijský mančaft, ti mají jiné starosti. Agresorem v občanské válce v Somálsku je hlavně hlad, a ten jistě olympijský mančaft nepostaví.
O ostatních konfliktech vůbec nemluvme, nanejvýš doma potichu, abychom nepřekročili hranici nevhodného chování. Takoví Jemenci budou jistě objímat na olympiádě Saudské Arábisty a Izraelce vůbec bude objímat široká arabská komunita na každém kroku.
Některé paralely jsou zcela jasné. Rusko je Německem před WWII. Kdežto USA při konfliktu v Iráku 2003 – 2011 nebyly Německem před WWII, ale vítanými osvoboditeli demokratické světové rodiny. Přesto se vyskytly pochybnosti a novináři se ptali organizátorů her v Athénách 2004 na jejich postoje. Dostali odpověď, že olympijské hry nenaruší ani případný konflikt v Iráku. Iráčané dokonce dosáhli na historický úspěch a obsadili ve fotbalovém turnaji v Athénách čtvrté místo. Kdyby postoupili do semifinále, přijel by se na zápas podívat i moudrý a hodný protektor Bush jr. Naštěstí k tomu nedošlo, ale přesto se drobně demonstrovalo kvůli nějakému jistě humanitárnímu bombardování v Iráku.
Zajímavé je i pročtení dobových článků o irácké účasti sportovců v Pekingu 2008. Tenkrát byl vrchním zlobrem MOV a naopak hodný americký agresor bez problémů na olympiádě objímal dva irácké demokratické atlety. Ostatní zřejmě byli agresoři, zejména iráčtí fotbalisté mohli být hrozbou pro mnohé olympijské týmy.
Připomeňme, že americké právní opodstatnění invaze do Iráku bylo paralelně (analogicky) stejné jako invaze současného Ruska na Ukrajinu. Žádné pověření OSN. Dnes se právní stav iráckého konfliktu i v USA postupně vyvrhuje mimo zákon. Zpětně ovšem vyloučit USA z olympiády nelze. Leda jim sebrat všechny medaile a dát je prohravším sportovcům mírumilovných zemí.
Ve světě je řada dalších skrytých – tichých konfliktů. Co třeba taková vojenská diktatura Myanmar? Která část Libye má větší oprávnění reprezentovat Libyii? Jedno je jisté. Na olympiádu do Paříže nepojedu i kdyby mě zadarmo zvali. Na televizoru trvale vymažu všechny programy mimo Prima Krimi. Tam je svět ještě v pořádku.
