Sola scriptura jednoduše není možná. Neexistuje nic, co by zakládalo ověřitelnost prvotního textu bez církevních či politických vlivů. Trvat dnes na principu Sola scriptura je vlastně esoterický pokus o svévolný výklad.
Někdy je vhodné si otevřít alespoň na Wikipedii základní informaci o problematice. V našem případě je vhodné začít na stránce Biblický kánon.
Nechci nikoho nudit. Ale stojí za poznamenání, že nemáme žádný kompletní původní text ani Starého, ani Nového zákona. Navíc se se Starým zákonem pracovalo v nepůvodních jazycích. Z původní hebrejštiny se ve středověké Evropě nakonec nejvíc šířil latinský text Vulgáty, který vznikl na řeckém překladu. Křesťané si uvědomili hebrejský základ textu až v období humanismu, kdy Erasmus Rotterdamský, znalec řečtiny, za pomoci knihtisku vydává opět původnější řecký text. Současně s tím se podařilo vydat dokonce i původní text hebrejský (1524-5, Jakov ben Chajim).
V případě Nového zákona se texty začaly kompilovat až kolem roku 70 n.l. Dnes se předpokládá, že evangelisté měli k dispozici souhrn výroků Ježíše Krista, kterému se přezdívá text Q. Ježíš hovořil aramejsky, což je dialekt hebrejštiny. Většina textů Nového zákona vznikla v řeckých dialektech. Texty vznikaly s určitým odstupem, neboť prvotní křesťané věřili snad až dvě generace v Ježíšův konkrétní návrat, jak slíbil.
Z původní biblické kanonizace nemáme určité, jasné a srozumitelné dokumenty. Traduje se, že proces kanonizace Starého zákona byl v rabínském prostředí školy v Jamnii dokončen do 1. století n.l. Nový zákon prožil ještě větší turbulence na pozadí rozkolu mezi římskou a pravoslavnou církví a následně i protestantských denominací. Prvotní základy kanonizace podal zřejmě Nikajský koncil na konci 4.století. Za zmínku jistě stojí Luterův postoj k tzv. deuterokanonickým spisům. Tyto knihy je prý užitečné číst, ale do svatého Písma nepatří.
Máme tedy jen útržky původních textů v různě kvalitních překladech. Tyto mají po generace v rukou vykladači, kteří podle potřeby ohýbali různá tvrzení a často zneužívali nedostupnost Písma svatého v jeho nejpůvodnější podobě. Aby tomu nebylo málo, objevil se na konci 18 století text s názvem Pistis Sofia, který někteří vydávají za sbírku původních výroků Ježíše Krista. Kanonizace se ovšem tento text asi nedočká. Může to také být taková obdoba rukopisu Králodvorského a Zelenohorského.
V neposlední řadě je zajímavé sledovat například výklad některých velmi známých výroků. V prním listě Timoteovi Pavel mj. říká: „ženy by měly v zástupech mlčet…“. Dlouho se mělo závazně za to, že ženy nemohou učit, … Dnešní výklad jednoho moderního teologa však vysvětluje, že Pavlovi šlo o ochranu žen, že je to špatně pochopeno, on ženám radí, aby mlčely v lidových zástupech (nekřesťanů, pohanů, židů), kde nemají tak cenné a rovné postavení jaké měly mezi prvotními křesťany.
Pro mne osobně samozřejmě platí, že manželství je svazek muže a ženy. Z blízké zkušenosti si ovšem dovedu vážit vztahu stejnopohlavních párů, jejich veřejné odvahy a někdy i skutečné ryzosti vztahů. Je paradoxní kritizovat homosexualitu, kterou si drtivá většina jedinců nevybírá. To je bohužel také předmětem základního zpochybňování. Hříšnost homosexuálního jednání zakládala obava o pokračování rodu. Paradoxně dnes stejní jedinci hřímající proti homosexualitě často hřímají proti přemnožení člověka. Katoličtí kněží rovněž nerozšíří rodové řady křesťanů. Není to také hřích v rámci Sola skriptura, když slovo celibát v bibli nenajdete?
