Rusko se bohužel chová vůči Ukrajině stále ještě lépe než USA k civilistům v Iráku, Afghánistánu a Sýrii. Nic proti stanovení pravidel pro státní terorismus. Světu by se ulevilo. Ale v radě bezpečnosti OSN by nejspíš vetovali ...
... tento návrh Rusko i USA společně.
Zdejší bloger Kroupa navrhuje jistou definici státního terorismu:
Stát, který se zcela evidentně dopouští útoků na civilní obyvatelstvo (představte si obyvatele Ukrajiny jako návštěvníky kavárny, kina, nebo cestující na letišti...), stát, který ničí veškerou infrastrukturu nutnou k životu civilních obyvatel, přičemž nezapomíná tyto vraždit jak přímo, tak na následky absence tepla, elektřiny, plynu (opět si představte - výbuch bomby nastražené v té kavárně, kině, na letišti...) chce tímto násilím dosáhnout svého politického cíle stejně, jako třeba Islámský stát chtěl terorem a vražděním donutit Západní státy k tomu, aby tyto uznaly jeho právo na teroristickou existenci.
Zdroj: https://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=794705
Pěkné. Ale neuvědomuje si, jak snadno by se dala tato definice aplikovat na postupy USA v Iráku, Afghánistánu a Sýrii. Zejména v Sýrii byla situace velmi problematická. Rusko tam bránilo vládu, která stejně jako Ukrajinci bránila územní celistvost. Povstalci, byť si o jejich andělských úmyslech může kdokoli myslet cokoli, byli definováni jako teroristé. Za ně se USA a NATO jasně postavili. Na Ukrajině si nyní vyměnili role. Jistě není náhoda, že ani s odstupem času se neobjevují analýzy toho, co se v Sýrii skutečně odehrálo. Ono jen prosté čtení faktů na Wikipedii vzbuzuje četné otázky.
Například na nátlak USA Sýrie na doporučení Ruska vydalo ke zničení všechny své chemické zbraně. Postavení režimu to nijak nepomohlo, jen nedošlo k eskalaci drastických rozměrů, na niž se USA chystali. Bezprecedentní je také bombardovací eskapáda Francie, která se náletem mstila za teroristické útoky v Paříži. To vše bez soudu, bez komentáře a nějakých mírových záručních smluv. Nezdá se mi, že by mělo NATO, USA či Francie, natož Turecko nějaký obranný charakter.
Právě na základě divoké podpory rozdrobených, nerealistických a politicky nezastoupených povstalců, které nikdo ve světě neuznal za politickou reprezentaci Sýrie, se dá považovat spojenectví s těmito silami za podporu státním terorismem. Víme, že nakonec vyústil oslabením vlády v Damašku až ke vzniku ISIL (Islámského státu), který, světe div se, vedl ke studené, ale přece jen koalici všech zúčastněných stran v syrském konfliktu. Po pádu ISIL žádný Norimberský proces s teroristy!? Proč?
Přitom diskuse vedoucí k celosvětově závazné definici terorismu či státního terorismu by přinesla nesmírnou posilu míru. Ale stál nebo stojí dnes o mír kdokoli na západě nebo na východě? Válčit je snadnější než se starat o trvalou prosperitu obyvatel, záchranu planety před ekologickým zplundrováním. Tak jsme svědky vyděračské hysterie na obou stranách konfliktů. Nic z toho nejde ověřit, protože válečná krize dala diskuzi o státně usměrněných faktech do klatby.
Normální člověk jim na tuto hru neskáče. Zejména, když třeba v diskuzi na TV Prima bývalý ministr spravedlnosti a vystudovaný právník hřímá: Když Rusové zavraždí miminko, co chcete vyšetřovat… (Ranní vysílání bloku Nový den na Primě 25.11.2022)
Pochybuji, že vyženeme čerta ďáblem, tedy státní terorismus státní hysterií. Nějaký soud by musel dokázat, že kdosi střílel s úmyslem zavraždit miminko, doté doby je to jen tragická, nehorázná událost, která je důsledkem kolektivního nevědomí prahnoucího po válce. Člověk je na ni instinktivně zvyklý, pokud se nerozhodne soustavně samostatně civilizovaně myslet.
