V této zavirované době je příležitost pro hlubší zamyšlení, na které není v běžícím životě jinak čas. Díky této možnosti si můžeme podrobněji ukázat, jak funguje manipulace pravou ekonomií. Vir pravé myšlenky šílí.
Poslednímu článku zdejší ekonomické specialistky na pravou ekonomii jsem se nejdříve smál. Viděl jsem její teze jako rozmary jakési „bláznivé Markétky z nádražního bufetu“. Ono jde ale bohužel spíše o tragédii. Ukázkově se zde projevuje ambicióznost ekonomů vyjadřovat se v rámci svého tautologického systému ke všemu, aniž by se respektovaly logické zvláštnosti. Těžko by se našla podobná teorie všeho, jako je pravý ekonomismus. To i ta ubohá fyzikálně kvantová komunita pohrobků Einsteina uznává, byť je prolezlá mnohými Nobelovkami, že nedokážeme zatím sloučit obraz světa do jedné společné teorie. Naše bláznivá Markétka a další sebevědomci z IVK to ovšem snadno dokážou.
Ekonomie jest však založena na datech, výpočtech a lidské psychologii. Nikoliv na víře. Pravá ekonomie chce vědět, nikoliv věřit. Tahle víra požaduje prosperitu bez práce, štěstí bez námahy a spravedlnost bez nerovnosti. Vědění ví, že ani jedno neexistuje.
Zdroj: https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=748728
Napřed se zamysleme nad tím, zdali lze nazývat vědu přívlastky pravá, či jaká nebo přímo levá. Pokud jde o vědu, pak jisté důrazy jsou povoleny, ale objektivita velí neredukovat problémy, které nevyhovují vyřčené tezi. Nějaká apologizovaná pravá ekonomie není jinak vědou, ale domácí bláznivou ekonomií, v níž jsem jen aktérem zájmového ovlivňování.
Pěkným protimluvem je současně propojení exaktního vědění založeného na měření a výpočtu s psychologií, o níž se snad chce tvrdit, že není vírou. Psychologie je vírou vždy. Někdo něco fenomenálního vypovídá, je to jev sám o sobě. Otázkou je nakolik se mluvčí domnívá, že jeho smyslové vjemy a pocity převedené na myšlenky obsahují celou a správnou realitu. Často nikoli. Vzpomeňme známé přísloví: Sytý hladovému nevěří. Jsme odkázáni při sdělování myšlenek jen na víru, že tvrzené mluvčí tak skutečně cítí a vidí. Psychologie je tedy jakási mírně měřená víra v tvrzení druhých. Myšlenky nikdo dosud nečte, i když se tak pravá ekonomika jistě chce tvářit. Jde jen o zájmovou manipulaci. Při protichůdném čtení světa nelze určit jinak než volbou nebo silou, čím psychologickým úsudkem se budeme řídit. Demokraté preferují a zdůrazňují volbu, blouznivci preferují sílu. Sympatie k určitému vnímání světa ještě není takový problém, problém je, když se ta či ona strana zvrhle vrhne na prosazování monopolu vidění světa.
Tedy, vědění je v základu založeno na přesvědčení či víře ve smyslové vjemy a jako takové zůstává stále nejméně napůl vírou. Úplné vědění s celou determinací a predikcí není z podstaty matematicky ani fyzikálně možné. Teoreticky bychom k tomu potřebovali nejméně znát polohu všech částic ve vesmíru. A to jistě mnohý chápe, že není zejména po domácku nijak snadné.
Další dichotomie, to je prosím vědecký filozofický pojem, který označuje protikladné jevy, které spolu adekvátně souvisí, vypadají sice efektně, ale nelze je generalizovat na myšlení všech. Oscilace mezi nerovností a spravedlností je zjevná a není jistě pro nikoho věčná. Chceme v ideálním případě obojí. Někdy to naplnit lze, jindy ne. Tvrzení, že vědění ví, že ani jedno neexistuje je velmi bláznivé. Možná se myslelo, že ani jedno neexistuje bez druhého, ale se to tak nenapsalo.
Dále. Autorka napíše: „zrušte všechny staré exekuce“, ale potom argumentuje proti zrušení všech exekucí. Zaměňuje básnicky část za celek. To je častý nástroj básníků. Stačí k tomu podotknout jediné. Jde-li navrhovateli o exekuce, které nebyly již po tři léta vymoženy a jsou na hranici promlčení, pak je zcela neefektivní v nich dále pokračovat, protože dlužník většinou již nebude schopen zaplatit. Šlo-li o podvod, stíhejme a zavírejme podvodníky. Co když ale jde o dlužníky v druhotné platební neschopnosti či jinak osoby neschopné v průběhu času dostát závazků i z důvodu zdraví a stáří? Někdo si asi neumí představit, že se mohl kdosi zadlužit neúmyslně. Třeba prostřednictvím milovaných dětí, jimž důvěřoval. Darmo mluvit.
(O daně či vliv státu se budeme hádat vždycky a je to zcela demokratické. Tu a tam to bude lepší a jindy horší.)
Na závěr ovšem nemohu pominout autorčino smyslové slyšení o nespojitosti mezi svobodou (alias spravedlností) a totální rovností. Možná je v jejím blízkém okolí pár takových jedinců. Já však takové neznám. Ale budiž. Opět zde máme tezi, že se spravedlnost a rovnost vylučují, protože jsou přesným opakem. Tedy, jedno s druhým nemůže existovat. Autorka v tom má ekonomistní hokej. Pravá ekonomika by spravedlnost či rovnost zrušila, protože ji údajně ke svému pojetí světa nerovností nepotřebuje.
Vezměme si hypotetickou situaci, že vystavím na rozmilou autorku falešnou fakturu a zfalšuji nějaký její dodací podpis. Spravedlnost je zrušena, takže se jí nemůže dovolávat a já přijdu s exekutory k ní domů a zabavím jí dvě děti a manžela, něco jí nechat musím. Autorka jistě bude argumentovat tím, že jsem porušil její svobody a rovnost hájení se před zákonem. Ale z mého ekonomického hlediska bude všechno v pořádku a budu odkazovat na její někdější teze, které mne ke všemu inspirovaly. V rámci mého pravého ekonomistního zájmu o totální nerovnost jí fakturuji za vysvětlení opravdového světa 25 tisíc EUR splatných včera. Doufám, že nejenom autorce dojde, že nějakou spravedlnost potřebuje i hlasatel totální nerovnosti.
Jde o adekvátnost nějakého řešení situace. Každou událost poměřujeme spravedlností, která je značně osobní. Právo a spravedlnost je přehrada proti té libovůli. Nelze tuto správu spravedlnosti privatizovat a jakkoli na věčné časy zfosilnit. Každá zásluha jednou končí, stejně jako autorská práva. Nebo si autorka myslí, že lze vybírat donekonečna výpalné za jeden záslužný čin třeba tři sta let? Jak dlouho? Jde o adekvátní posouzení, které koriguje nezávislá spravedlnost, která tím zaručuje svobodu i naší bláznivé Markétce tím, že ji chrání třeba před mými podvodnými fakturami.
Závěr. Všechny jevy koexistují současně, neboť jak řekl již dávno a dávno jistý Parmenides (předsokratovský filosof): „Svět je jedno.“ Manipulační abstraktní oddělování jednoho od druhého je jenom vějička vlivových infikací. Ekonomové nemají o filosofii žádné tušení, myslí si, že si vystačí s pravou ekonomií, ale realita je vždy usvědčí z obyčejné lidské pýchy nedostatečnosti.
