Původně jsem si myslel, že jsem moderní, ale ukazuje se, že jsem stejná konzerva jako zpátečníci na pravici, vůči kterým neustále spílám. Nicméně moje sebereflexe je tady, kochejte se zlomyslníkové moji.
Moje nejmodernější dcera mne navštívila včera brzy ráno. Odložila v obýváku našeho nejmladšího rodinného kojence, řka: „Tati, spoléhám na tvoje moderní názory, vážím si toho, že jsi feminista a nyní potřebuji tvoji praktickou pomoc. Nechávám tady našeho broučka a musím si něco vyřídit s kamarádkami. Nevím, kdy se přesně vrátím. Pro usnadnění, než se ti rozfungují kojící žlázy, přinesla jsem ti kojící prsenku pro muže a máš v ní ode mne mléko na den a půl, víc asi ne. Prosímtě, jukni se na internetu tady a tady a tady snad ani ne, ale tady, jak a proč na to kojení. Díky.“ A zmizela. Ani jsem nestihl vyslat vyděšený obličej.
Den po té, dnes ráno jsem začal mít první kojofobii. Odstříkané mléko mé dcery dochází. Po poledni buď nechám broučka hladovět, nebo rozchodím svoje laktační žlázy. Navíc musím odpoledne nutně do banky, ale snad mi to dnes projde, když budu kojit prsenkou, nemůžu nikoho pohoršovat svojí bradavkou.
Proboha nezakazujet kojení na veřejnosti, prosím!
Nejspíš svůj feminismus přehodnotím. Je třeba znovu ženy uvázat pevně k jejich povinnostem. Rozhodně jim nezhoršovat každodenní situaci nějakými zákazy či pobouřením. Považte, mohly by to všechno hodit na nás a mohu vám říci, že včerejší kojení pro mne bylo zkouškou ohněm. Být kojící ženou je strašlivé. Naštěstí mne ještě nebolí prozatím umělé bradavky naší kojící prsenky, ale co zítra? Děsím se, že se dcera nevrátí ještě několik dní. A kde budu hledat jejího partnera, kterého mi ještě ani nepředstavila, jeho příjmení neznám, když se nevzali a a ni nevím, zdali spolu bydlí. Měli by to manželství nařizovat a ne ho komukoli zakazovat.
Zkusím se zorientovat v nějaké skupině na Facebooku, jak na to mužské kojení. Tak prozatím na shledanou a nesmějte se přestárlému teoretickému feministovi. S feminismem končím, hnedle jak si dcera vyzvedne našeho broučka.
