Od dob Descartesova: Pochybuji, tedy jsem, máme možnost stvrzovat vlastní identitu trváním na svém názoru. Byť tento názor ostatním pije krev. Zejména my Češi máme o tom v genech historickou zkušenost již od dob Jana Husa.
Svoboda svědomí vedla naše porevoluční zákonodárství například k tomu, že z důvodu svědomí mám možnost odmítnout základní vojenskou službu, protože nechci zabíjet nikoho. Naštěstí byla později dokonce tato povinnost (ZVS) u nás zrušena, ale už se zase šušká o jejím obnovení. Naše Listina základních práv a svobod umožňuje odmítnutí nejen z důvodu náboženství, ale dokonce jen z důvodu svědomí, což nenutí pacifistu k náboženskému církevnímu chomoutu. Je třeba i v této otázce sledovat vývoj na Ukrajině, kde potichu zavírají pacifisty v rozporu s mezinárodními úmluvami. Nepochybně tyto úmluvy porušovala a porušuje řada zemí, i Rusko, Čína, ale i USA v nedávné minulosti – nejméně do války ve Vietnamu.
Poté, co ministryně války hrubým způsobem pošramotila důstojnost známé sportovní osobnosti, vojáka ve své jurisdikci, musíme být na pozoru. Olympionik Svoboda totiž jenom vyslovil objektivní pochybnost o všeobecně přijímaných „pravdách“ doprovázejících ideologii války s jejím totálním sankcionováním. Sankce se i v minulosti ukázaly být značně neúčinné. Nevedly a nikdy nepovedou ke změně fanatických režimů v Severní Koreji nebo Íránu, potažmo v Rusku. Jsou ale výhodně pro hospodářskou „válku“ mezi USA a EU. Nastává již několikáté ždímání Evropy, které pochopitelně přináší riziko nestability a války. OSN sankce proti Rusku neodsouhlasila.
V době druhé války v Iráku 2003 – 2011 se k rozpoutání války využila podsunutá falešná informace, že má režim zbraně hromadného ničení. Inspekční tým OSN tam žádné zbraně nenašel. V době rozpoutání války se volalo po předvolání prezidenta Bushe a premiéra Blaira před soud v Haagu za válečné zločiny. USA ale stáhly svůj podpis úmluvy ICC již před válkou v Afghánistánu 2001. Členem ICC není Rusko, ale ani Ukrajina. Vystavení zatykače na Putina pro válečné zločiny ve válce, kde padlo dosud mnohem méně vojáků a civilních obětí než za bombardování v první vlně války v Iráku, je směšné a rozhodně vylučuje vyjednání míru ve kterékoli zemi Evropy, protože se takového jednání nemůže prezident Ruska zúčastnit. Proč nebyl takový zatykač nikdy vystaven na Bushe & spol. je dosti nepochopitelné a důvěryhodnost soudu to značně snižuje.
V tomto kontextu běžně dostupných a ověřitelných informací již nezní Svobodova sentence, že může jít i v případě Ukrajiny o mýlku. Francouzský prezident Macron nyní v Číně vyzývá, aby se respektoval lid Ukrajiny. Celý nebo jen jeho nekolaborantská část? Nepochybně na Ukrajině je neposlušná menšina. I ta má přes svou neposlušnost stále lidská práva, ačkoliv jich někdo v Rusku možná zneužívá, stále to jsou konkrétní lidé a jejich neštěstí melou mlýny obou stran. Nemusí každý se Svobodou souhlasit, ale jakýkoliv postih vůči němu je varovný. Podobná varování komentovali mnozí novináři před únorem 1948 u nás. Příznaky se podceňovaly a k čemu to vedlo ví snad každý.
Poučme se z historie včas, nebuďme jako ovce, dokud u nás totalita nezakořenila pevně a nevyvratitelně. Zatím máme šanci, ale bez upřímnosti a odvahy to nepůjde.
