Lídři SPD zcela promyšleně plácnou nějaké výroky proti menšinám a lidským právům nebo zlehčují holokaust. Následkem společenské reakce se svých výroků vzdají, ale už je papouškují jejich nohsledi.
Když společenská reakce vyzve lídry SPD k vysvětlení kontroverzních výroků, stáhnou zbaběle ocásky a distancují se od svých původně siláckých výroků. Výsledkem je beztrestnost, která dodává odvahu jejích voličům a nohsledům, kteří nyní již bez obav masově šíří jejich bludy dál. Beztrestnost jim zaručuje rozplizlost a nejasnost vytržených tvrzení. Ve výsledku tedy není jisté, zdali se jen tito naši spoluobčané vzrušují drážděním hada bosou nohou. Bylo by mnohem lepší povolit fašistické strany, aby se tam mohli lidé z SPD a podobných spolků přihlásit a nemuseli bychom dokola dokazovat, tohle jste řekl -> myslel jste to vážně -> jak jste to vlastně myslel?
Nakonec nejde názory na problémy lidských práv, imigrace a holokaustu do důsledku řešit. Zbabělci před kritikou uhýbají, ale je to mezi nimi rozpoznávací znamení. To je nejmodernější vlna neonacismu. Tvářit se jako běžný slušný občan, občas zapřít svoji rétoriku a chytit se každého problému, který jde v zájmu nenávisti proti „nepřátelům“ využít. Podobné školení svých příznivců převzali z taktiky Svědků Jehovových. Nenávist k menšinám, které všechno zavinily je stará jako lidstvo samo. Je to taková prostituce duše, která smývá pocity vnitřní viny z vlastního neúspěchu.
Musíme doufat, že snad dojde u soudu jednou na všechny ty mlžitele a zakrývače vlastní neofašistické orientace. Jistého pana Roznera by soud již mohl za „neexistující pseudokoncentrák“ k něčemu odsoudit. Kdo ví, třeba si to myslí i nějací soudci. Však uvidíme. Nicméně do budoucna snad i naše soudní exekutiva pochopí, že buďto stíhat bude a všechny včetně prezidenta nebo rovnou můžeme nepoužitelné paragrafy trestního zákona rovnou smazat.
Já kdybych mohl, povolil bych jim jejich fašismus. Pak bychom se mohli skutečně věcně přít. Kdežto takto se přeme o ideje, o nichž já vím, že je mají, oni ví, že je mají, ale hrajeme hru, že je nemají. Protože i já se musím obávat žaloby, že někoho neprávem nařknu z něčeho, čím není. A věřte mi, dost mě to potom mrzí. Nerad se do někoho navážím neprávem, jenomže do hlavy nikomu nevidíte a stačí jedno podezřelé vyjádření a už vám tu sedím na krku. Nenávidím totalitní myšlení levé i to pravé. Ale nejškodlivější ze všeho je, že díky jejich „zákazu“ se s nimi veřejně identifikovat, nemůžeme si nikdy býti jisti, kdo je kdo.
Mám obavu, že stejně dopadneme jako Výmarská republika. Nerozpoznáme je včas a jednoho bude stát jejich.
