Kdyby alespoň šlo o zastoupení právního charakteru podle zákonné smlouvy, ale naše prezidentstvo bylo zvoleno na základě organizace, kterou lze přirovnat k mafii nebo gangu. Všichni jednají ve shodě pro šéfa, který s tím vším nemá
zdánlivě nic společného.
Mnoho mých přátel, kteří nevolili prezidenta Zemana, se mne ptají: Proč ti to jeho zvolení tolik vadí? Nám také vadí, ale co se dá dělat? Odpovídám: Musíme něco dělat. Alespoň napsat, že mu vidíme do karet. Prostě ajem not! gouing to šadap.
Je třeba neustále testovat fungování demokracie. Jedním z testů je kladení logických otázek. Například: K čemu potřeboval kandidát Zeman zahalit svou kampaň do tvrzení, že kampaň nepovede, nechť občané ocení jeho dosavadní práci ve funkci. Určité frajeření před částí národa, které to imponuje, na tom jistě bylo. Ale v závěrečné fázi již kampaň vedl. Zastal se dokonce aktérů, kteří ho podporovali a přinesl jejich seznam do vysílání na debatu v ČT24. Jak to, že tak mocný muž, jakým nepochybně prezident Zeman je, musí obcházet zákon o transparentnosti financování kampaně? Úsilí o obcházení zákona není v zemanovské kariéře zrovna málo. Zažili jsme podobný stav za éry opoziční smlouvy. Jistě by byl zajímavý průzkum veřejného mínění před otázkou: Vedl kandidát Zeman předvolební kampaň nebo nevedl? Pokud vedl, tak proč tak podloudným způsobem? Pokud nevedl, tak čí je ve skutečnosti loutkou? Jaký jeho vztah či závazek bylo potřeba utajit?
Možná nám na otázku odpovědělo aktuální složení hostů v Zemanově volebním štábu. Gangstři nemají žádnou představivost, proto je zlo banální. Oni se musí průběžně kochat svými nemocnými úspěchy, což když zítra už nebude příležitost. Nejnebezpečnější osobou na tomto místě byl Tomio Okamura. Zalistoval jsem v paměti, co vím o vztahu Zeman – Okamura. Před prezidentskou volbou přijel T.O. kandidáta ujistit, že nebude kandidovat a bude podporovat kandidaturu Zemana. Po úspěchu v parlamentních volbách nabádal Zeman Babiše, aby s SPD vyjednal koalici nebo podporu. Když se ukázala jistá Babišova zdrženlivost v tomto ohledu, při jednom sporu ve vyjednáváních na lince ANO – SPD se T.O. vytasil s výhrůžkou, že prezident Zeman to Babišovi na hradě vysvětlí. Leckdo považoval toto Okamurovo vyjádření jen za veselou poznámku, ale mně to ukazuje spíše na vážné Okamurovo povědomí, že je mu prezident zavázán natolik, že se jej před Babišem zastane.
Vážně mi dosud nebylo jasné, proč náš největší megaloman, který po prezidentské funkci touží daleko více než Babiš, daleko více než po funkci premiéra, se tak snadno nechal od kandidáta Zemana přemluvit, aby svou kandidaturu odložil. Něco musel slíbit. Musíme doufat, že to bude něco pro stát neškodného. Nedávno se ke mně však donesla ohromující informace. Těžko ji ověřit, není z nějakého identifikovatelného zdroje, možná je to vtip, který se někomu zdál po nějaké divoké pitce. Prostě jde o to, že se prezident ze zdravotních důvodů vzdá funkce a za svého nástupce doporučí nějakým dojemným způsobem právě Okamuru. Musíme doufat, že je to jen žert. Ale logiku by to mělo. Velkým sponzorem Zemanovy kandidatury byl T.O. již tím, že nekandidoval proti němu. Jistě šlo také o další podporu, kterou nešlo zveřejnit. Uvidíme. Do podzimu není daleko a jistě mnohé nepřekvapí, že kdyby v prezidentské volbě proti Zemanovi stál v posledním kole Okamura, volil bych Zemana. Zeman je nezodpovědný, cynický floutek, ale není všeho schopný fašista. Kéž by na tomto šprochu nebylo pravdy ani trochu.
Nicméně, co bylo obejitím transparentnosti financování kampaně potřeba utajit. To je vážná otázka.
