Většina rozumných lidí chápe politickou korektnost jako slušnost ve vyjadřování, vychovanost. Stále ovšem trvají pokusy tvrdit, že sprostota odhaluje pravdu a slušnost ji zakrývá.
Naposledy zde na blogu Petr Hess. Označil politickou korektnost, prý podle Anthony Browna, za ideologii, která klasifikuje určité skupiny lidí jako oběti, jež potřebují ochranu před kritikou. Smutné je, že ani větu necituje celou: „ ... oběti, jež potřebují ochranu před kritikou, a jejíž příznivci věří, že jiný přístup nelze tolerovat“. Zkrácení citace značně mění smysl. Jistě se vyskytují jednotlivci, kteří nejsou ochotni „jiný přístup“ tolerovat. Právo např. v naší společnosti vymezuje jen velmi úzký okruh trestní odpovědnosti prakticky jen ve zcela evidentních případech extremismu. Zkrácením citace se snaží Hess navodit dojem, že každý, kdo je jen trochu korektní, je neomarxistou. K tomu všemu je směšné se dívat na to, jak se usilovně snaží hulváti – političtí nekorektníci navodit dojem, že oni bojují za svobodu a pravdu tím, že by nejraději zakázali korektnost. Tomu tedy říkám boj za svobodu.
Kdo je Anthony Brown? Britský konzervativní novinář a bývalý (?) poradce někdejšího primátora Londýna Borise Johnsona. Britský postBerxitový příběh právě eskaluje a Boris povýšil na ministra zahraničí. V prvním díle mayovky premiérky Mayové jsme mohli zaslechnout první nekorektní pojmy: globální Británie, jaderné zbraně, tajné služby. Skutečně nekorektní arsenál. Samozřejmě za těchto podmínek situace povede k další eskalaci násilí v Británii a zanedlouho i válečné demonstraci britské síly ve světě. Však uvidíme.
Nicméně zpět k Hessovi. Neužívám nějaký oslovující výraz, protože tím bych urazil nekorektní cítění kritizovaného autora, takže doufám, že se tato výtka neobjeví v diskuzi pod mým článkem. Ze stejných důvodů často některým lidem přímo napíšu, že je vidím jako neonacisty, kulturní rasisty, hlubinné fašisty apod. Divím se, že tuto moji politickou nekorektnost nevítají, naopak jsem za to kritizován. Kolikrát mám z toho až sluníčkové výčitky, že v rozporu se svým vychováním se musím přizpůsobovat hulvátům, kteří každého svévolně označují, jak chtějí, ale fňukají v okamžiku, kdy to někdo provede jim. Vůbec Hessovi neberu, že nevěří svým politikům, také jim věřím jen velmi omezeně. Víra v politiky rozhodně není tím, co by sluníčka a hulváty nějak dělilo.
Podle Hesse bychom se měli vyjadřovat naprosto uvolněně a používat jenom pojmenování Cikán namísto Rom. Není to náhodou jen obrácená diktatura jednoho omezeného světa? Úplně vidím, jak pan učitel střední školy promlouvá pokrokově nekorektně ke svým žákům: hele, cikáne protože jsi hlupák s nízkým IQ, z mého předmětu propadáš, tebe to nejde naučit; a ty bukvice … jsi špatně odpověděl na otázku, s kým budu v budoucnu žít, máš z eseje pětku, protože se stejným pohlavím se ty bukvice nežije; a ty kriple vzadu v lavici sis nevyzvedl oznámkovanou práci včas, propadneš taky, jestli si nepořídíš rychlejší vozejk; a vy dvě šílený krávy z první lavice máte za pět ze stejný eseje jako bukvice, že jako nehodláte žít s někým kdo vás občas zmlátí (!!?), to si zapište za uši, taková je realita a i kdybyste si vzaly negra, jinak to nebude. Nestíhám obdivovat, jak učitel Hess objasnil v jednom odstavci mládeži správný náhled na život a spravedlivě čili nekorektně klasifikoval výsledky studentů. Já jako skrytý neomarxista v prostřední lavici jsem strachy ani nedutal, i když jsem si v duchu říkal, vedle testů IQ se také měří sociální IQ, v tom ohledu je Hessák psychopat. Školákovi se nikdo nemůže divit, že neuctivě mezi spolužáky v duchu komolí jméno neoblíbeného učitele.
Celá Hessova perspektiva je chybná. Pojmenování má automatický vliv na přijetí kritiky. Vulgarita je okamžitě osobní a nezakládá budoucí dialog. Vyjde to najevo, když si vezmeme typický příklad veřejného dehonestování Romů (pro ty co nerozumějí – Cikánů) v přímém přenosu televize: „voni nám tady ty černý huby házej odpadky a hlučej celou noc a my nemůžeme spát“. Vcelku oprávněná a věcná stížnost nebude ani v mysli romského spoluobčana pod deset let nikdy vyslyšena, protože celý dialog začíná „černý huby“; za cikána by byli Romové vděčni. Naši romští spoluobčané pod deset let potřebují „korektní“ ochranu společnosti, protože pokud s nimi od ustálení jejich paměti jednáme automaticky, jako s občany druhé kategorie, nemůžeme čekat v budoucnu žádný dialog, žádné porozumění. Lidé, s takovou zkušeností, obraní o svou lidskou – občanskou důstojnost, nemají co ztratit a nelze se jim divit, že se nechtějí podílet na budování společného státu podle nějakých hulvátských představ.
Takové hulvátství v diplomacii se také nevyplácí. Prostě pak nedojde k plnohodnotné komunikaci, jak dokázal u nás souboj hulvátů Shapiro – Zeman. Slušné vyjadřování nejenže nevylučuje kritiku, ono ji v konstruktivní formě zakládá. S hulvátským oslovením si ani nevyslechnete, co vám kdo říká, natož abyste na to bral vnitřně zřetel. V rovině oslovení cikáne je založen kulturně rasistický rozdíl, že patřím k menšině, jejíž všechny pejorativní vlastnosti jsou v místě promluvy okamžitě přítomny. Možná se podvolím takovému hulvátskému nátlaku na místě, kde se nemohu bránit a odkývu cokoli, ale doma a v budoucnosti neslevím všem těm gádžům vůbec v ničem. Taková je skutečná „politická nekorektnost“. Je to jenom mluva slaboduchých hulvátů, kteří si myslí, že zastrašováním zvětší svoji pravdu. Hulvátství není jediná možná forma kritiky, ta má snad oprávnění tam, kde už nic jiného nezbývá. Takové situace samozřejmě jsou ve chvíli ohrožení, v podnapilosti v hospodě apod. Homo sapiens sapiens však v běžném styku hulvátství ke kritice nepotřebuje, kritiku podkládá věcností daného případu. Zdůrazňovat stereotypy je naopak příznakem vylhaného hulvátství, které se s nějakou věcností nikdy nepotkává.
Hulvátství cenzuruje dialog!
