Za války USA ve Vietnamu také došlo na mladé vojáky, kteří emigrovali před odvodem do Kanady. Nakonec veřejné mínění v USA způsobilo ukončení války. Odmítané mírové hnutí zevnitř demaskovalo nesmyslnost války.
Protesty Rusů proti válce jsou jedinou nadějí na ukončení války na Ukrajině. Nikdo nechce ustupovat. Jako by taková válečná jatka nebyla v paměti lidstva posledních generací několikrát. Na začátku první světové války se jásavě vyráželo na frontu, všude se slavilo, že za tři neděle jsou vítězové doma. Realita byla taková, že válka trvala čtyři roky a způsobila bolševickou revoluci v největší zemi světa.
Neochotu mladých Američanů bojovat někde ve Vietnamu dobře dokumentuje třeba Formanův film Vlasy. Opuštění jiho Vietnamci bloumali jako emigranti po okolních zemích. Byl to první moderní případ zrazených opuštěných spojenců. Velmoci vždycky nevyhrávají. Společnou zkušenost učinili Rusové i Američané v Afghánistánu. Není tedy pravda, že by Rusové neznali hořkost porážky v zahraničním konfliktu.
Moderní ruská společnost není tak odlišná od západu, jak zde mnozí zaujatě líčí, aniž by tam kdy byli. Zásadní rozdíl oproti komunistickému Rusku je fakt, že dnes není zakázáno soukromé podnikání. Iniciativě v rozvoji se tak klade mnohem méně překážek než dříve. Není tudíž radno tolik Rusko podceňovat. To jsem se dosud snažil mnohokrát naznačit. Dříve bychom se o nějakých protestech vůbec nedozvěděli, možná jen v rovině nějakých pověstí. Současné projevy protestu proti odvodům můžeme soudit ideologicky, že jsou Rusové jen sobecky neochotní nasadit život za vlast, ale také jako projev skutečné mírové iniciativy.
Postoj a reakce našeho ministra zahraničí Lipavského ukazuje nezralost a nemoudrost ukvapených ideologických prohlášení. Sám prezident Zelenský povzbuzoval Rusy ať utečou nebo se dají zajmout. Do toho vystoupí český pirát s temným prohlášením, že my uprchlým Rusům nedáme humanitární vízum. Skandál je slabé slovo. Takto si představujeme podporu Ukrajiny? Toho se vždy obávám, když zde čtu válečně laděné blogy zapálených blogerů, kteří by klidně na Rusko poslali jaderné rakety a pojem vyhlazení Rusů je oblažuje v nočních snech. Tímto postojem ovšem hrozí, že z Rusů budou mučedníci. Pozvolna se posunují jako náhradníci ve velkém divadle antisemitismu, jako nový nepřátelský rasový objekt. Podle mnohých „rozhořčených“ jsou všichni Rusové kolektivně jen vrazi.
Západ musí podpořit všemi možnými cestami ony ruské protesty, protože je to nejlevnější a nejbezpečnější cesta k míru. Otázkou ovšem je, nakolik o mír někdo stojí. Mírem se opovrhuje. Mír je zbabělý hlas rozumu. Pokud Ukrajina dobude zpět svoje ukrajinsko – ruské enklávy, co se tam pak bude dít? Budou se tamní Rusové cítit osvobození nebo okupovaní? Dokáže Ukrajina integrovat tyto obyvatele do společné ukrajinské rodiny? Přál bych si to, ale moc tomu nevěřím. Ukrajina, která přivazuje bez soudu zloděje ke stromu, aby ho každý mohl praštit, která sama rozhoduje o vině konkrétních osob v případě masových válečných vražd a likviduje je, aniž by počkala na mezinárodní tribunál. To není demokratická Ukrajina patřící do Evropy. Nyní jsme morálně správně na straně slabšího, dokážeme to po „ukrajinském vítězství“ stejně vůči „kolaborujícímu“ obyvatelstvu?
