Polemika s živlem typu Trčálek není možná. Na pošklebky a různé fantazie jsem si u něj skoro zvykl, ale nehodlám si zvykat na jeho pokusy o pomluvu. Na takové výpady je nutno reagovat, protože mlčení může být považováno za souhlas
Vyzývám tedy pana Trčálka, aby se za vytváření dojmu, že je moje maličkost jakkoli spojitelná s komunisty, omluvil. Není to pravda. Dokonce se mi podařilo vyhnout se členství v SSM. (Pro nepamětníky Svaz socialistické mládeže byl mládežnickým předstupněm KSČ).
Pravdou naopak je, že by mě mohl vláčet bahnem za moje členství v pionýru, jež trvalo do mé páté třídy. Projevovalo se tím, že jsem uměl nejlépe ze spolužáků rychle vyjmenovat všech 15 republik SSSR i s jejich hlavními městy. Od šesté třídy jsem změnil školu a díky rodičům jsem už do pionýra nenastoupil. Své účasti v pionýru však nelituji, protože mi shodou okolností umožnil účast na pohřbu básníka Františka Hrubína. Na to jsem dokonce patřičně hrdý, neboť je jedním z mých srdcových básníků. Toto bahno vydržím a přijmu s pokorou.
Za celý svůj život jsem nebyl v žádné jiné straně než v KDS před jejím sloučením s ODS. Od roku 1992 jsem úplný nestraník. Mám však své specifické názory. Například na Ukrajinu.
Mým meritem jsou konkrétní lidé uprostřed politické vřavy a jejich osud. Nikdo by neměl souhlasit s osudy bombardovaných a ostřelovaných Kosovanů na konci rozpadu Jugoslávie. Mluvím o těch nebohých lidech, kteří prchali z válkou ohrožených míst, kdy útoky na ně světová veřejnost v čele s USA vyhodnotila jako morální ztrátu legitimity Jugoslávie dál řídit osudy znepřátelené národní menšiny. Zde vidím analogii se situací na východě Ukrajiny, kde neposlušné obyvatelstvo centrální vláda považovala za teroristy a poslala na ně vojsko. V případě Krymu ignorovala žádosti i referenda o samostatnosti. Mimochodem v takové situaci nebylo myslitelné, aby se Ukrajina stala členem NATO nebo EU. Jedním z aspektů přijetí je i požadavek mít vyřešené spory se sousedními státy.
Minské dohody měly ve vyeskalovaném konfliktu dosáhnout na vytvoření autonomie, která by mohla vést i k samostatnosti sporných etnických oblastí. Nemám tak krátkou paměť jako ostatní a dobře si pamatuji na různé konsekvence těchto dějů. Na rozdíl od běžných čtenářů jsem ochoten se ponořit i do dokumentů mezinárodní povahy v anglickém jazyce. Ovšem celkem zbytečně jsem poukazoval na zdroje na serverech www.valka.cz nebo www.osce.org, kde lze při troše snahy nalézt zatím nesmazané odkazy na děje ještě před ruskou invazí. Ukrajina se nechovala vhodně, a to také zabránilo jejich rychlému začlenění do struktury NATO. Řada lidí ví, že mnohá tvrzení ukrajinského governmentu nejsou obhajitelná a postupně vyjdou najevo. Jistě ani ruská strana není bez viny, pitomci se najdou po celém světě, dokonce i v USA.
Myslím si, že vstup do NATO by nakonec mohl být náplastí na ztrátu území plného kolaborantů, které by bylo nutno na očích světové veřejnosti povraždit nebo někde přivázané u stromů veřejně převychovat. Kdyby Ukrajina vstoupila do NATO, bylo by po válce, protože přímý konflikt si nepřeje žádná ze stran konfliktu. Všemu brání teze nynějšího fanatického a nerealistického vedení Ukrajiny o zpětném dobytí celého území včetně Krymu. Realismus není komunismus pane Trčálku. Takže si odpusťte nadále pokusy o osobní dehonestaci a pomluvy a argumentujte, používejte fantazii a esprit. To je v kritice vhodné a přípustné. Jinak budete nucen obstarat důkazy o vašich nehorázných tvrzeních. Po informaci z mé strany se bez důkazů dopustíte záměrné lži s úmyslem pomluvy. A hlavně si kazíte reputaci a člověčenskou karmu, když nedokážete útočit férově. Takže čekám vaše důkazy.
(Pro vašeho stejně jednajícího kamaráda Jana Kyšku předkládám další důkaz, že jsem předplatitelem verze iDnes Premium a bylo mi jen líto čtenářů, že třeba všichni tuto možnost nemají.)
