Pravda je, že vyhrál volby, nakonec dopatlal vládu ke křehké důvěře. Ale to mu přesto nedává právo myslet za nás za všechny. Řekl: My je tady nechceme. Konečně jsem si uvědomil, že si nalháváme, že žijeme ve svobodné zemi.
Premiér ani prezident nezískali absolutní většinu. Vládnou z milosti náhody více než z dispozic autority. Rozhodně ode dneška musíme vyžadovat, aby říkali, já a moji voliči je tady nechceme. Klidně si přiznávám, v tomto případě, jsem vítač. Ale proč ne? Nemám snad svobodu lišit se třeba od devadesáti devíti procent občanů? Dnes vládne atmosféra, kdy se z humanistů, pardon pseudohumanistů dělají ti praví nacisti, kteří zde provolávají totalitu. Tak nějak vypadala atmosféra soudů z padesátých let, kdy lidé spontánně a se skutečnou nenávistí ke zrádcům národa žádali trest smrti pro Miladu Horákovou.
Co vlastně ještě chtějí hlasatelé nulové tolerance k migraci? Už vyhráli. Mají předsedu vlády, který jim jde jaksepatří na ruku. Tak co dál. Není už čas na nějaké procesy s vítači? Nebude to těžké, já to nezapírám. Ve věci padesáti sirotků jsem vítač. Již dávno jsem tu o svém vítačství psal. Snažil jsem se jasně říci, že vítač neznamená automaticky vítač nekontrolované migrace. Vítač automaticky neznamená ani vyvlastnění Evropy jinou kulturou. Vítačem se člověk stane na základě dobré zkušenosti s lidmi. Nemám špatné zkušenosti s lidmi. Mám špatné zkušenosti s anonymním davem na internetu.
Tentokrát si myslím, že takto vypjatá demonstrace nelidskosti je začátkem konce této kampaně. Premiér si vážně myslí, že mluví jménem všech občanů, ale on nemluví ani jménem všech svých voličů. Dobře vím, že v této věci pochybil, protože tento přístup, kdy se o věci ani nebude diskutovat, pan premiér se rozhodl, je vážnou chybou proti logice a svobodě. Skutečně je nyní na místě vtipná replika, která putuje na facebooku. Merkelová se ptá: „a nebude vám vadit, že se EU zachová jako vy, bude se starat jen sama o sebe a přestane s tou dotační pomocí k rozvoji?“ Na to jí Babiš odpovídá: „přece nebudete jako Češi?“
Premiér sice vykřikuje, že posíláme peníze. Ty posílají v mnohem větší míře i západní státy společně s příjmem migrantů. Neslyšel jsem o nějakém navýšení kapitoly rozpočtu pomoci migrantům. To, co tedy posíláme mimo plán rozpočtu, jsou jistě směšné částky. Zpupná nebubřelost kolem otázky pomoci zemím v Africe nepostrádá pro poučeného pozorovatele směšnou komédii. Zatím nebylo informačně poukázáno na jediný dopad naší „zvýšené“ pomoci.
Tak co, brankáři národa. Co mne coby vítače – zrádce národa nyní čeká? Bude to trestné, zastat se veřejně potenciálních migrantů sirotků? U nás se ještě nebály neziskovky, a mezi nimi i církevní charita, navrhovat pomoc migrantům. Mohli a měli, (a budeme?), následovat Orbána, chána našeho nejvzorovějšího a uzákoníme, že pomoc migrantům bude trestná? Já bych si být vámi na ty neziskovky posvítil, proč sem ty sirotky rvou!?
Protože my vítači je tu chceme a také máme v této zemi svůj hlas.
