Způsob a doba podání moc nenahrává úspěchu v izraelském plánování neonového protektorátu nad Palestinou. Myslím, že se bude těžko vysvětlovat, že demilitarizace a deradikalizace není velmi příbuzná s denacifikací a …
… demilitarizací v jiném regionu.
Třeba je vysvětlení snadné. To se ukáže v diskusi pod článkem. Jistě přispěchají nepochybní přátelé Izraele a vysvětlí proč navzdory světové diplomacii jde Izrael stále proti zdi. Naposledy mu poslal vzkaz summit zemí G20, kde sedí převaha spojenců Izraele. Doporučují dvoustátí. Netanjahu je však vázán účastí extrémistů ve vládě, tak nemůže přistoupit na správné a spravedlivé řešení.
Každý jistě pochopí, že takovým způsobem se stěží dosáhne kýženého výsledku, protože jde v podstatě o potvrzení pokračující okupace, tak jak ji vnímají palestinské komunity, ale i velká část arabského světa. Na druhé straně Netanjahu nenavrhuje vyhlazení nebo odsun Palestinců. To je dobrá zpráva tak či tak. Prostě přístup Izraele má i v rukou Netanjahua naštěstí jakési meze. Možná od nich lze začít. Ale nepůsobí příliš přesvědčivě a lákavě, když někdo vyhlašuje jednostranné podmínky, když sám jednostranné podmínky protistrany zcela odmítá.
A zase se bavíme v rámci selektivní historie, kdy se ze seriózní historie stávají ideologické historky. Podle jedné strany historie začíná 7.10.2023, ale současně se poukazuje na starověký nárok na svatá izraelská území. Druhá strana nepochybně dělá v bleděmodrém totéž. Myslím, že obě strany potřebují nestranné zprostředkování. Měla by se uspořádat velmi transparentní konference o blízkovýchodním řešení, kde by mohly zaznít, pokud možno všechny požadavky a měl by se zvolit obecný garantovaný výsledek, který budou chránit všechny strany.
Bohužel je taková otevřená, spravedlivá a veřejná akce zřejmě nemožná. Svět momentálně stojí se svými armádami na různých hranicích a nehodlá před ničím ustoupit. Máločemu se dá věřit. Sliby se neplní (NATO se rozšiřuje bez jakýchkoliv ohledů), smlouvy se dělají jen na oko, aby se zadrželo „nebezpečí a ohrožení“ (Minsk 1 a 2 – příliš to připomíná někdejší „nordickou lež“), osvobozené menšiny se navzdor slibům a garancím NATO nechrání (Srbové v Kosovu); a bohužel bychom mohli s výčtem pokračovat, akorát, že by je málokdo vůbec znal.
Musím se pokusit chápat nynější snahu tak, že alespoň budou ze strany Izraele někteří Palestinci označeni za nadhumanoidy a bude se s nimi jednat vážněji než se zločinci. Přesto je to alespoň mírný pokrok v totálním antipalestinismu. Můžeme si jenom přát aby v této době tento plán oslovil i „palestinský lid“ a dalo se dospět třeba i k demokracii, která onomu lidu samozřejmě desetiletí chybí. Pak bychom se postupně mohli i v Evropě shodnout i na starém výkladu slova antisemitismus, který sčítá různé anti -ismy v oné rasové oblasti. Tady na blogu v to nedoufám, tady letí zabedněné fámy, dogmata a různá extremisticko veselá vytrčení. Argumentace zhola nulová. I přesto se musí člověk pokoušet resuscitovat humanismus, jako se to děje v umění. Je to vášeň a trvalá láska k člověku. Já si ji hýčkám, dokud jsem schopen ji ještě mít. Až se budu pod blogy potulovat jako zombie a prskat jedovaté sliny na kdejaký názor, bude se mnou asi konec. Konec nás čeká všechny, nelze na to zapomenout. To my jen máme štěstí, že nás se to týká normálně snad až v neprohlédnutelném popozítří. Mnohých se týká dnes a denně.
