Zdá se, že Evropa se chce raději zelenat a bude jí v blízké budoucnosti bližší spíše Grétin zápal, než směšně iracionální kulturní rasismy. Rakouský posun po nynějších volbách svědčí o novém myšlenkovém vývoji.
Rozumné Evropany jistě už nudí neustále stát na stráži proti migrantům, proti islámu, proti nepřizpůsobivým nebo proti genderové svobodě. Kulturní a klerikální extrémisté si mohou svoje krvavé důtky v klidu odložit do směsného odpadu. Koho by to neustále bavilo, řešit imaginární hrozby a zaklínat se neviditelnými problémy.
Naopak podstatu ochrany přírody a zvládání klimatických změn má každý denně na očích. Může se svobodně a bez obav účastnit zlepšování světa a ne jen jeho redukcí. Neustálé apokalyptické vyhrožování musí někde nacházet konec. A tento konec jistě nastal po debaklu italského mussoliňátka Salviniho. Sice měl promyšlenou PR, ale jinak jeho primitivně silová a nelidská politika otrávila dokonce i dosti lhostejnou italskou veřejnost. Salvini nepochybně v dalších volbách sotva dosáhne do parlamentu.
Jestliže odpůrci migrace našli jediný recept na její řešení v posunech k zákazům, redukci možností a svobodného obchodování výhružným až násilným nátlakem, a nedokázali tyto problémy obrátit v novou investiční příležitost a rozšíření teritoria prosperity, potom právě zelené politice se může podařit i komunikace a úspěšnější postupy v otázkách migrace. Ani ekonomicky problémové země se nechtějí nechat neustále ponižovat a poučovat, ale mohou slyšet na pozitivní politiku, jistě vhodnou pro většinu myslícího světa.
Všemu pak nasadil patřičnou komentující korunu papež František, řkouce, že je lépe být ateistou, jenž se nezaklíná různými nenávistmi k jinověrcům či jiným kulturám, než být kostelním katolíkem, který se sice modlí navenek, ale ne od srdce. Upozorňuji, že nejde o citát, ale o volný výklad toho, co takto říká papež František mně, který nijak neuznává svrchovanost papeže nad církevním světem. Přesto lze současnému papeži přiznat velmi inspirující význam pro duchovní úvahy. Je to jistá aluze k našemu učiteli svědomí, Janu Husovi, jenž se též vyslovil k tomu, že lepší dobrý Němec, než zlý bratr. U nás na blogu bohužel máme pokřivené katechety, kteří se ve veřejných úvahách rozplývají v milosti Boží, ale neváhají vás potom zlovolně a záludně napadat a hanět za kdejakou nepodstatnou maličkost. Jakoby sami byli nějak dokonalí. Tomu se ale naštěstí my, zen-sokratici, dokážeme v klidu smát.
Optimismus je pro život mnohem výhodnější. Na pesimismus, na nějž vždycky dojde, je vždy dost času .)))
