Svou kritikou nebo vznášením otázek rozhodně nekritizuji obranu Iraele proti terorismu či dalšímu ohrožení z kterékoli strany. Kritizuji ovšem, když se Izrael stává sám agresorem případně zapomíná na lidskost záměrnými akcemi.
Kritizuji postoj Benjamina Netahjahua, který oznámil, že se nedá Izrael přinutit k uznání palestinského státu. Dokazuje to neřešitelnost situace a neochotu akceptovat základní lidská práva. Co tedy Netanjahu chce? A chce to celý Izrael a bude to tak vždy chtít? Netanjahu byl již ve vedení tehdejší opozice proti dohodám v Oslo, kde byly podepsány dohody o dvoustátním uspořádání. Následně byl protagonista dobrovolné dohody ze strany Izraele zavražděn izraelským extrémistou a plán byl postupně úplně odložen k ledu.
Ale co tedy chce Izrael v rukách Netanjahua udělat? Vytvořit nevratný proces odsunu Palestinců z území „homogenního židovského“ Izraele. Chce Palestince odsunout do Egypta? Myslí si, že je to řešení? Může to vést až ke ztrátě mírového soužití s Egyptem. Představa, že Izrael nikoho na světě nepotřebuje zřejmě pronásleduje Netanjahua na každém kroku a irituje tím i svoje skalní spojence v USA. Současně se děje vlastně plíživá demontáž demokracie v samotném Izraeli. Kvůli vládě jednoho muže se začínají ohýbat zákony, ve vládě se ocitají extrémisté volající po jaderné likvidaci Gazy apod. To snad některým šílencům na západě imponuje? Vláda jednoho muže se přece v Rusku naprosto vymkla kontrole i zpětné vazbě.
Mnozí jednostranní pozorovatelé podceňují paradox, že demokracie není samospasitelná a má i některé nevýhody. V boji za své zájmy jsou ochotni likvidovat občanské svobody. Nemusí je úplně likvidovat, protože udržovat něco naoko funguje také dlouho, i když podstata může být již úplně jiná. Případně hrozí, právě i v Izraeli, že vyhraněný politik svou pozici neudrží a dojde k restauraci předchozích podmínek, postupů i názorů. Tuto slabinu si neuvědomují mnozí politici ve světě i u nás. K čemu je nějaká revoluční záchrana financí nebo reforma školství či zdravotnictví, když nová reprezentace tyto výsledky prostě revokuje? Demokracii posiluje konsens v zásadních otázkách, kde je třeba kontinuity, resp. udržitelné kontinuity. Jinak se koná politika ode zdi ke zdi.
Měli bychom si připustit, že Netanjahu má asi svůj tajný historický plán, který nepůjde zrušit, může to být genocida, odsun nebo kdo ví co. Právě proto se musíme ptát. Co realizovatelného a trvalého chce Netanjahu dokázat? Neustávající teroristické útoky poukazují na snadnou reálnou popiratelnost údajného rozpoznání teroristů. Spící buňky, vydíratelní normální občané, zmanipulovaní jedinci, ti všichni mohou mít budoucí úkol a naprosto čistou minulost. Aby takové akce mohly ustat je třeba změnit přesvědčení potenciálních teroristů a podporující veřejnosti. K tomu v základu vede jedině dohoda a respekt. (IRA v Severním Irsku nikdo neporazil, dosáhli politické dohody a ta omezila teror na minimum.)
Taková je moje kritika. Myslím si, že vláda Netanjahua je nebezpečná a bez budoucnosti, ba dokonce bez současné reálné představy. Tím neříkám nic proti Izraelcům a jejich právu na bezpečí a mír. Likvidace politiky dvou států v sousedství je izraelskou katastrofou v přímém přenosu a je do budoucna naprosto odsouzena k nezdaru. Nemusíte to tak vidět. Nemusíte se k mému názoru nutně přidat, ale podsouvat této myšlence nějaký antisemitismus je nesmysl a svévolná zlovůle. Jistě antisemité existují, ale to nejsou nějací političtí, filozofující kritici, ale rasově podbarvení aktivisté. Semité nejsou jen Židé, ale i různé arabsko asijské okolní národy. Takže antisemitismus coby anti židovství ani není nějaké přesné označení něčeho reálně existujícího.
To, že současná politická reprezentace tento falešný obraz kritiky podporuje a umožňuje je ještě větší chybou, než neprojednání reforem a sjednání shody s opozicí. Je to zjevně chtěná slepota, která zřejmě bude ve volbách, doufám, voliči patřičně oceněna.
