Zastánci Palestinců se nyní dovolávají dokonce univerzální hodnoty, kterou je lidskost. Nic proti tomu, ale pak musíme totéž požadovat od nich. Přece se nemohou chovat nelidsky, jen proto, že jsou osudem odstrkovaní Palestinci.
Ano, chci nyní napřed lidskost od Palestinců. Součástí lidskosti je osvědčení schopnosti soužití. Nemohu se postavit za někoho, kdo chce své protivníky vyhladit, protože programový cíl zničení Izraele nic jiného není.
Palestinci musí nejen deklarovat svoje zájmy, ale ukázat i dějinnou lidskou zodpovědnost a schopnost soužití s ostatními „národy“, včetně židovského. Je třeba to věcně požadovat, protože Izrael toto již dávno dokázal. Všechny diskuze o nějaké oprávněnosti či dějinných pravdách Židů nebo Palestinců ohledně nezadatelných práv na společně obývaná území jsou zbytečné a nemohou vést k věcnému závěru, protože nejde o exaktní matematicko – logický problém modelu pravda – nepravda. To jsou jen vějičky. Je třeba si uvědomit, že Izrael již kdysi válku na svém území úplně vyhrál, ale vrátil dobytá území a dnes se bavíme o budoucí státnosti „národních“ odpůrců. Izrael jasně dokázal, že jeho lidskost má rozměr a soudný základ. Palestince nevyhladil, z území nevytlačil. Možná udělal i množství chyb a špatných gest při někdy vyhrocených situacích. Selhali jednotlivci na obou stranách, kde nebydlí jen andělé. Samotná existence autonomních území, připravených být státem, jsou největším důkazem dobré vůle, protože každý ví, že Izrael má potenciál a zřejmě i reálnou sílu Palestince skutečně vymazat ze světa. Nikdy to neudělal, možná párkrát v určitých situacích selhal, ale likvidaci Palestinců nikdy nenavrhoval.
Dějiny konfliktu jsou dějinami údajně pravdivějších verzí. Nic takového neexistuje. Vzpomeňme my Češi na svoje vyhnané Sudetské Němce. V historických vlnách osidlování a civilizace území se na našem území usadili a žili zde po generace původní Němci. Často bylo jejich soužití korunováno rodinnými vazbami. Lidé to soužití za normálních podmínek prostě umějí. Problémem je nevěcná politika, která staví věc k politickému volebnímu rozhodování a většinou staví na tom, že jistí voliči chtějí oběti a privilegia nad hlavami podřadných spoluobčanů, nad něž by se nikdy vlastním přičiněním nevyšvihli. A mohli bychom si donekonečna vyčítat, jak to bylo tam a onde. Kde byli lepší Němci, kde Češi, kde toho, kdo více pro území a „společnou vlast“ vykonal. K ničemu nedojdeme. Ani my jsme neobstáli a odsoudili jsme kolektivně celou komunitu k vyhnání. Proto dnes nemůžeme právě z důvodů lidskosti souhlasit s nějakým perspektivním vyhnání Židů z Palestiny.
Spor Židů, původem ze všech koutků světa a dnes např. z bývalého Ruska či Etiopie, není ve skutečnosti žádným homogenním etnickonárodním sporem s Palestinci, potomky různých arabských dobyvatelů z mnoha koutů Asie. Tato mnohonárodní společnost v rozumném demokratickém státoprávním uspořádání může klidně soužít. Jenomže nevěcná politická reprezentace staví lidské otázky buď a nebo. Ale v reálném životě to tak neděláme. Odpouštíme běžně našim dětem, s ubíhajícím časem skutečným viníkům někteří odpouštějí v lásce a rozumu viníkům obecně. Pak spolu lidé musí žít.
Palestinci jsou nyní na tahu. Musí se zbavit politické reprezentace, která dlouhodobě brání míru. Pak bychom mohli za politickými Palestinci stát. ve skutečnosti všichni normální lidé nestojí za jedněmi proti druhým. Trpí tam lidé na obou stranách, stojím proti těm, kteří to tam nechtějí vidět a mohou to být i izraelští politici, kteří mír ve skutečnosti skutečně nemusí chtít. Kritizovat nešvary je třeba na obou stranách. Proto je úkolem nás v bezpečné a moudré Evropě nepřistupovat na zjednodušující hru kterékoli ze stran a nesmíme ani mezi sebou stavět problém způsobem Sparta proti Slávii.
Nepochybně je oprávněný požadavek ochránit ohrožené bezmocné palestinské civilisty stejně jako ohrožené bezmocné židovské civilisty. Žádná svatá pravda na tomto nic nemění. Tomu říkám politická sekularizace problému, stejně tak je třeba sekularizovat jednobarevně univerzalizující náboženství od všelidských politických otázek kdekoli na světě. Odmítám tedy stát proti Palestincům, když stojím za Židy a naopak. A kdo to kolem mne odmítá akceptovat, není moudrý Evropan, ale patří nějaké pokřivené minulosti, z níž se nedokázal dosud probudit a poučit. Howg!
