Jak nazývat člověka, který zjevně má despekt k lidským právům? Mohou lidská práva platit jen pro někoho nebo jde o všelidský fenomén? Mnozí jsou stále přesvědčeni o existenci rasy, ale nechtějí být rasisty.
Z moderního vědeckého pohledu žádné rasy neexistují. Z genetického pohledu existují procentuální lokální dominance tzv. genetických haploskupin, kterých jsou desítky. Tyto genetické rozdíly se nalézají i uvnitř populací, které jsou napohled stejně bílé, podobně jako nemusí být blízké haploskupiny ve své dominanci na pohled stejně barevné.
Přesto se zachovávají myšlenková rezidua – přežitky, které velí mnoha lidem, dokonce i vzdělaným a inteligentním, manipulovat se starým pojmem rasa. Nastolují různá témata, kdy údajně prostým okem rozeznají rasu na první pohled. To ale nemusí být vůbec možné. Podle stupně asimilace by dnes a dokonce již před druhou světovou válkou sotvakdo rozeznal žida od árijce. Na pomoc musely přijít úřední záznamy v podobě matrik, protože by jinak nebylo možné rasový původ dokázat. Paradoxně se do mlýnice šoa dostalo mnoho židovských konvertitů, kteří nechtěli být židy a věřili, že konverze ke křesťanství změní jejich příslušnost. Brát genetickou příslušnost politicky souvisí s tendencí k rasismu založenému na aktuálních detekcích mezilidských rozdílů.
Naše společnost založená na kultu výkonu přistupuje rasisticky ke všem nevýkonným nebo nebezpečným skupinám. V naší společnosti jsou nejvíce diskriminováni dlužníci. Situace dlužníků se podobá někdejšímu doživotnímu otroctví. Nejde jen o společenský tlak na vymožení hodnoty. Být dlužníkem znamená stigmatizaci horší než u vraha. Dokonce i Kájínek dostal od prezidenta milost. Z dlužníků nedostane milost nikdo. Společnost si neuvědomuje, jakou časovanou bombu vyrábí. Pokud se podmínky ještě více zhorší, kdy již nebudou mít dlužníci co ztratit, jak to nejspíš dopadne? Mnohého dlužníka může napadnout, že trest za vraždu věřitele je mnohem mírnější než doživotní otroctví a odpor společnosti. Kastu nepřizpůsobivých ani nemusím připomínat. V myšlení kultury přežitků tvoří zvlášť dobře identifikovatelnou „rasu“. V neposlední řadě podobnou rasu tvoří slabé a hloupé ženy a všichni z komunity LGBT+.
Nejen ve zdejších diskuzích se objevují různě laděná rasistická rezidua. Zaznívá často názor: nejsem rasista, ale nic jiného mi tváří v tvář rozdílům nezbývá. Moderní rasista se vysmívá označení rasista, protože s původně definovaným rasismem se neztotožňuje a v tomto smyslu rasy neuznává. Rozdíly se totiž posunuly z fyzické na kulturní úroveň. Odtud razím i termín kulturní rasismus. Není to samozřejmě jen můj výmysl. Tento termín razí i některé diplomové práce na toto téma. V právním žargonu policie se v tomto smyslu jedná o měkký rasismus. Zásadně nová technika neorasistických aktivistů je důraz na tzv. life style. Říkají: jsme jako vy, chceme jen bezpečí a pořádek. Zasportujeme, poveselíme se na kulturních a obchodních akcích. Jsme jako ty, běžný občane.
Pokud se kdokoli vydává za občana, tak pojem občanství je také založen v lidských právech. Pokud někdo lidská práva zpochybňuje, potom je otázka, zdali má potom sám nějaká lidská potažmo občanská práva. Co přeju jiným, dostanu a strávím sám. Jaké potom stesky o diskriminaci?
Na jedné straně jsou ohledy na druhé straně diskriminace. Nikdy není jedno bez druhého. Představa, že jsou lidé extrémně jednoznační, je směšná, jako někdejší představa o rasách. V každém je Bůh i ďábel, a někdy záleží jen na náladě. Naše rodiny o nás mohou mluvit v superlativech, přesto můžeme být nebezpečnými reziduálními rasisty. Jak tento postoj proti lidským právům nazývat, pokud se vyjadřuje srovnáváním s nějakými podceňovanými nebo stigmatizovanými lidskými populacemi? Máme to nazývat okamurismem? Výsměšné porovnávání evropských populací vůči „podřadné“ africké populaci. Má po politické proklamaci i hmatatelné výsledky. Premisa ani jeden migrant se stala heslem premiéra naší současné vlády. Pamatuji svého času, že se vznikem ekologického hnutí prakticky žádná vláda se neobešla bez ministerstva životního prostředí. Dnes se žádná vláda neobejde bez ministerstva strachu z migrantů. Čekám, kdy konečně otevřeně naše vláda založí ministerstvo kulturního měkkého národního přežitku. Bylo by to jistě mnohem lepší než tahanice o krypto výroky okamurismu. Straší nás genetickým původem nějakého Somálska. Proč ne Argentiny, proč ne Ukrajiny nebo Vietnamu? Protože Somálsko je krypto synonymem africké nevýkonnosti a nedostatečnosti. Hájit Okamurovy výroky je jistě sympatizováním s rasismem, moderním neonacismem, který má svou občanskou politickou stranu. V mnohých vyvolává pan Okamura jen úsměv, podobně se mnozí smáli Hitlerovi. Nikdo si dnes nepřipouští, že Okamura je všeho schopen. I rozpoutání teroru, bude-li to prospěšné jeho podnikavé kasičce.
