My neonarcisté jsme spravedliví až na půdu. Při svém novém sebevzhlížení jsme se domysleli až k všeobecné všelidské spravedlnosti. Proto jsme tak smutní, když nás nespravedlivě hází veřejnost do jednoho pytle s migrofoby, kult ...
urními rasisty a jinou neexistující zástupnou verbeží neomarxistické provenience.
Každý neonarcista je úplný svébytný originál. Na rozdíl od neomarxistů, kteří jsou jeden jako druhý a liší se jen mírou otevřeného vítačství a sluníčkovské naivity. Tedy neházím je do jednoho pytle. Výrazně v jejich extrémně levicových rejdech rozlišuji.
Skuteční extremisté napravo mají holé lebky. Pokud chce normálně vlasatý odpůrce imigrační politiky demonstrovat, nelze jej nijak spojovat s lidmi bez jakéhokoli náznaku účesu. Dokonce se mi zdá, že je velmi nevhodné a diskriminující eliminovat s extrémně holými lebkami naše plešaté spoluobčany. Za tuto fyzickou indispozici nijak nemohou, naopak bychom jim měli být vděčni, protože jsou ochotni snášet důsledky plodnostního apetitu, který se takto projevuje navenek. Oni jsou přitom skutečnou oporou mužské plodnosti a budoucnosti našich národů.
Je třeba rozlišit demonstranty, kteří demonstrují ze strachu o bezpečnost před migranty a ty, kteří demonstrují z nenávisti. Těch z nenávisti je mizivé procento. Všichni máme jenom strach. Strach přece nelze zakázat. Strach neznamená, že nemáme humanistické ideály a nevážíme si člověka. Naopak, vážíme si každého přizpůsobivého, který má strach spolu s námi. Strach z migranta, strach z dluhu, strach ze špíny a smradu, strach z nadměrného zábavního hluku, strach z náboženství, kterému by mohli podlehnout zejména ateisté, kterých nejen u nás doma, ale v celé Evropě začíná být většina. U strachu z náboženství, které se sem valí musí mít, kvůli jeho jenom totalitní podstatě strach každý. Zde je nutno dělat výjimku ze systematické antijednopytlovitosti a házet všechny projevy směrem k Allahvovi zcela jednoznačně do pytle stoupy.
Jediné, čeho se nebojíme, je osud peněz, které se odvezou někam do Afriky na pomoc se zadržováním migrantů před úprkem na sever. Dokonce s přáteli plánuji otevření nějaké neziskovky na toto téma. Vezmeme balík peněz a budeme chodit od chýše k chýši a přesvědčovat potenciální migranty o jejich nesmyslném evropském třeštění. Vysvětlíme jim, že je tu čekáme my, co je absolutně nechceme. A copak my, ale na našich demonstracích na ně čekají i osoby plné nenávisti, které jim skoro jistě ublíží. Kdyby se zeptali, proč demonstrujeme s nimi společně, když máme takové altruistické myšlení, jež neváháme riskantně ukazovat v samotné Africe. Odpovíme jim, že ani ty holé lebky nelze házet do jednoho pytle. Každý z nich má maminku a třeba i tatínka. Neměl kamarády a tak se potřeboval s nějakými setkat a identifikovat. Nás hodných obávačů je však většina a my nikdy nedovolíme nějaké africké lynčování jednotlivců nebo skupin. To v Chemnitzu je špatně pochopené. Tam jsme v ulicích zaháněli různobarevné spoluobčany, aby je nějací rasističtí migranti opět nezapíchli. Jenomže lživá média z toho udělal zcela opačný výklad. My bychom nikdy nelynčovali, ani to neschvalovali a v tom můžeme ručit i za naše národní vlastenecké holé lebky, že se toho nikdo bílý nemusí bát. Proto nijak nevadí, když s námi demonstrují, majíce obdobný strach, jenž sice obrací i v tu a tam nějakou hranou nenávist, ale když rozeberete každého jednotlivě, zjistíte, že jsou to vlastně obyčejní fajn kluci. My svoje tzv „extrémisty“ zvládáme. Mohu přidat do mlýna jednu svoji soukromou zkušenost. V jedné demonstrační mele jsem se pohledem střetl s pohledem hololebkouna, který se zrovna rozmachoval řetězem nad klečícím na všech čtyřech nebezpečným a hrůzostrašným ultraneomarxistickým aktivistou Antify. Vyslal jsem na něj morálně ironizující pohled, on se zarazil a došlo mu, že ten pololežící nepřátelský aktivista má pro dnešek dost a svoji ránu řetězem zmírnil natolik, že aktivista Antify ani nepadl na břicho. Vyslal jsem k němu spokojený pohled a v jeho očích jsem viděl vděčnost za moje ocenění. Naše pohledy se rozešly s oboustranným pochopením a vědomím národní sounáležitosti. Nemylte se tedy. Oni dají na nás, ne my na ně.
My, vlastenci, chceme jenom demonstrovat za jednotu ve strachu z migrantů. Na počátku bylo světlo, to bylo u Boha ... no však to znáte. Ale byl tam také migrant a ten se sápal po světle jako dnes kdejaká noční můra. Z toho máme strach, že nám světla neoprávněně uberou. Nakonec oni v té Africe mají svého světla zdarma dostatek. Co tady tedy chtějí? Dávky! Odmítáme jim je platit, protože si dovedeme představit, jak nám je stát svým přerozdělováním ještě prodraží.
Plně stojíme za bratry z Chemnitzu. Stojíme za Orbánem, Salvinim, Kurzem, LePenovou, Zemanem, AfD a dalšími, jimž se omlouvám, že jsem si na ně při jejich většinové společenské četnosti nevzpomněl. Stojíme koneckonců právě za Okamurou. Ten chce pro nás nejrychlejší přímou lidovou demokracii, kterou, až ji získá, nám ji předá, bez ohledu na hrozbu, že bychom odvolali právě jeho. On chce demokracii, nechce žádnou moc. Je ochoten podstoupit toto dočasné zlo moci, by ji definitivně předal tam, kam patří. Lidu. Neznám čestnějšího politika, který by s námi měl tak dobré úmysly. A všem jednopytlákům chci jednou pro vždy říci. On zde trpěl a vzdoroval 46 let posměškům, že je šikmooký a jiný, přesto, nebo právě proto (?!), dnes stojí v čele strany, která chce uchránit migranty budoucím posměškům ze strany národoveckých teenagerů. Jestli nás někdo ochrání před šáríjoujou, tak Okamura, ten to nikdy demokraticky nedovolí.
