Naše přední ekonomka, ovšem sociopatka, se obula do kampaně HateFree. Že prý není v této zemi potřebná, protože u nás žádní rasisti nejsou, naopak, my svoje Romy milujeme. Kdyby HateFree nebylo, to by bylo lásky na světě.
HateFree plní svou funkci velmi dobře. Dává naději všem stíhaným menšinám v této zemi, že se jich část většinové společnosti je ochotna zastat. Přispívá tím k něčemu, čeho české vlády nedokázaly samy dosáhnout, totiž diskuze o skrytém problému ve společnosti – o kulturním rasismu.
Kulturní rasismus má mnoho podob, ale jeden společný základ. Když se neárijský jedinec něčeho dopustí, předpokládá se to býti potvrzením, že všichni jemu podobní jedinci jsou naprosto stejní. Posledních pár let už znásilňují jenom neevropští cizinci, sexuální násilná trestná činnost bílých občanů v myslích kulturních rasistů zcela zanikla. Ono je to pohodlné, protože hnedle vedle je pak snadné bagatelizovat současně domácí násilí, které ve svém životě prožije třetina českých žen. Takový tolerantní národ bílá Šichtařová vidí.
Kdyby se totiž Šichtařová narodila černá, nezáleželo by tolik na tom, co má pod sukní, ale jak se navenek jeví většinovému libidu svých dnešních příznivců. Jeden z nich jí to napsal jasně v diskuzi pod jejím článkem.
align="justify"Viktor Šedivý-0/0
Protože Šichtařová není černá, mohla snadněji uplatnit svoje talenty a vystudovat na prestižního ekonoma. Mohla se pak provdat za sobě rovného příslušníka establishmentu a mít s ním pět dětí bez obav, že se jí stane něco podobného jako rodině „jisté Natálky“ v roce 2009.
Protože Šichtařová není černá, může si dovolit být vtipnou sociopatkou, která si ani na Googlu není ochotna osvěžit paměť a vyhledat si nějaké ty rasistické incidenty, které nás proslavily až ve světě.
Protože Šichtařová není černá, bude ve své otrocké kampani sociální nechápavosti pokračovat. Ono uživit pět dětí není tak snadná záležitost, já mám jen tři a vím, zač je toho loket. Šichtařová musí zpívat dokola písničku ultraliberální psychopatie. Kdo chce, každý může. Musí pomáhat zakrývat trhlinu, která ční mezi lákadlem absolutní svobody a prostředky, které tuto svobodu mohou zaručovat.
Protože Šichtařová není černá, snadno zapomene, že se intelektuálně na chvilku poníží, ale nabere body do své osobní bonifikační kampaně. Ve skutečnosti spolupěstuje kulturně rasistické souznění ve společnosti. Je to intelektuální ostuda. Pokud by se skutečně stavěla na stranu svobody, kterou se tak často ve svých příspěvcích ohání, pak by ji nemohla upírat ani těm, kdo se narodili černí, kdo nemají chuť ani vůli pracovat. Svoboda totiž také znamená nedělat třeba vůbec nic, k čemuž mohou vést důvody obsáhlé i nižádné, ale od toho je to svoboda. Mám spíše obavu, že bílá Šichtařová je pro svobodu za nucené práce, totiž za svobodu, která není zdarma. Ona se přeci tolik nadřela, aby byla až tam kde je. A někdo by to chtěl zadarmo. Jistě ji potěšilo, že se obskurní komunisté náhle vytasili s obnovou zákona o příživnictví. Zde se jistě ruce potkaly a pevně stiskly.
Nejhorší je, že bílá Šichtařová vůbec neví, co je svoboda, ale za každou cenu se snaží nám ji objasnit.
