Dějiny se budou opakovat. Orbán v Maďarsku bude žádat lid, aby mu poradil s řešením romské otázky. Stejně tak bude postupovat ombudsman Křeček, který bude řešit jen diskriminaci, na niž si lidé budou stěžovat.
Nejsem sice velkým příznivcem referenda, ale stále ještě jde o zákonný, kontrolovatelný postup zjišťování vůle lidu. Ovšem to, co chystá Orbán v Maďarsku a Křeček v Česku je zjevná nacistická taktika. Nekontrolovatelné získávání názoru lidu a jeho svévolný výklad. To nás čeká. Tak to dělal Hitler s židovskou otázkou.
Oba to dělají ze stejného důvodu. Chtějí získat alibi pro své jednání vůči menšinám. Oba jsou ovládáni představou, že většinová společnost je diskriminována menšinami. Z podstaty to sice není možné, podobně jako fašistický liberalismus. Nicméně oba nás určitě ujistí, že přesně takto to lidé vnímají a chtějí větší vyloučení nepohodlných menšin.
Nemusíme dělat žádné dotazníky nebo zkoumat obsah stížností většiny na nepohodlnou menšinu. Výsledek je předem znám. Nepohodlné menšiny se neodváží pozvednout veřejně svůj hlas, a navíc se stejně bude při zkoumání pohlížet jen na hlas většiny. Tudíž již předem jsou jakékoli snahy diskvalifikovány.
Můžeme však naše menšiny ještě více vyloučit a přinese to zlepšení situace? Odborná literatura jasně říká, že bez důvěry dotčené menšiny se nezlepší nic. Nedávno jsme se zde kolektivně posmívali spolu s diskriminovanou rasistkou romskému žadateli o zaměstnání. Posmívali jsme se nenápadně podporou oné diskriminované rasistky. Zřejmě si myslíme, že to je ta cesta k úspěchu a rovným podmínkám menšin?
Současná většinová společnost se dělí na zastánce silového vyloučení (exkluze) a na zastánce evolučního procesu začleňování (inkluze) či resocializace. U principu exkluzivity vzniká zásadní problém, kam ještě dál nepřizpůsobivé menšiny vyloučit. Je to sice zdánlivě bezbolestné a pohodlně pasivní řešení, ale jednoho dne z toho vyhřeznou kupy mrtvol a pach plynových komor. Hitler také plánoval pro Židy racionální přemístění na Madagaskar a zbyly z toho koncentráky a plynové komory. Tlak na exkluzivitu ani jinak dopadnout nemůže.
Inkluzivní proces je bolestný. Je nutno vystoupit z komfortní zóny a prožít si částečně jakýsi sociální trénink. Ale úspěšné začlenění přináší morální a ekonomický bonus. Ušetří se mnohé výdaje na budoucí sanaci bezpečnostních excesů. Inkluze je v pozici očkování v lékařském procesu. Je prevencí budoucích extrémních stanovisek, které již nelze vzít zpátky a které hrozí mnohdy až ozbrojeným střetem.
Tedy. Úplná exkluze menšin není v současném uspořádání světa možná. Ve skutečnosti je i neekonomická. I Hitler nakonec dospěl k nedostatku pracovních sil v důsledku svých nekompromisních a nesmiřitelných eliminací. Nevím, možná se dějiny budou beze zbytku opakovat. Znovu budou otevřena stavidla slepé nenávisti a jednoduchého, prý ekonomického, řešení, prostá eliminace přebytečných „menšin“. Všichni si zatím sebevědomě myslí, že k menšině nebudou patřit. Ale nezastavitelnost eliminačního procesu, je-li jednou rozpoután, je dána neexistencí definiční hranice, kdo určuje a za jak kontrolovaných podmínek, kdo je a kdo není upotřebitelná menšina.
Každý by si měl položit otázku, co mne ochrání až budu sám vyloučen, třeba jen z důvodu bezmocnosti stáří.
