Fialova hra na vojáky

Pan premiér nám na cestě do Polska vzkázal, že právní stát je tématem pro klidnější časy. Co ještě v kontextu podobné rétoriky můžeme od potomka ševců z Třebíče očekávat? Polské zákazy potratů i maďarské zglajchšaltování tisku?

Řekl bych, že „maďarský tisk“ už tu máme, zákaz potratů se jistě někde na pozadí chystá. To je prostě takový fialový až brunátný styl vládnutí. V zájmu likvidace Babiše se tvářila nynější vládní skvadra, že přinese morálně otevřené vládnutí a kompetentnost. Přišla ovšem stará dogmata, vláda bez nápadu a potutelná likvidace právního státu je na spadnutí.

Nikdy jsem nechápal, jak i ve zmanipulované atmosféře mohou lidé napsat dopisy s výzvami k popravě Milady Horákové. Nynější reakce „lidu“ mi to jasně ukazují. Právní vakuum lze vytvořit kdykoli, komunisti na to nemají monopol. K obcházení a likvidaci práva se snižuje i ta „morálně čestná“ pravice.

Připomeňme si. Nejsme právně ve válce. Premiér ovšem zcela proti všem protiválečným zákonům klidně prohlásí, že jsme ve válce. Nechá si schválit nouzový stav pod záminkou podpory uprchlíků. Rozdává miliardy, které bychom těžko hledali v rozpočtu. Zatím nikdo moc neprotestuje. Všichni jsme zaskočeni tímto nečekaným tahem vlády. Ale věřím, že se svobodné hlasy probudí a bude se protestovat. Nebudu ty hlasy raději jmenovat, protože je nechci udávat či oznamovat, jak nás nabádá vláda.

Celou nynější politickou atmosféru vnímám jako přípravu války, kterou naše zákony zapovídají. Ale ničemu už se nedivím. Marně se poukazuje v této zemi na porušování zákonů. Legraci si z nich dělá i pan prezident. K čemu bylo svrhávání Babiše, který alespoň občanům nevyhrožoval? V posledku nebyl tak ideologický, jako nynější vláda. A vůbec nejde jen o nějaké zakázané podvratné weby. Na zákazy máme zákony, podle nichž se nepostupovalo, a to je problém. Naši dobrovolníci bojující na Ukrajině pak spoléhají na verbální slib prezidenta a premiéra, který má jakou právní cenu? Navíc nikdo neví, jaká zde bude moc po konci konfliktu na Ukrajině. Mám o tyto naivní dobrovolníky velké obavy. Pokrytecká hra s ohněm neprávních postupů v zájmu „pravdy a dobré věci“ tyto hodnoty jen degraduje.

Solidarita s utrpením ukrajinských občanů je samozřejmost. Nicméně, pokud by se stejně masivně u nás ukazovaly výsledky válečného běsnění v Sýrii, Izraeli, Afghánistánu …, ale to je science fiction, možná bychom reálněji uvažovali, jak důležité je jednat o míru včas, a ne až ex post. Výhrůžky na adresu Ukrajiny padly od Putina už v roce 2008. Západ i Ukrajina dobře věděli, kde je Rubikon a jak to dopadne. Dnes se ovšem západ nemůže k Ukrajině přímo přihlásit, nemůže zabezpečit její ochranu, přestože celou dobu věděl, že lákáním Ukrajiny do pasti NATO bez souhlasu Ruska dojde s jistotou ke konfliktu. Sice nebyla podepsána žádná právní smlouva, ale dané slovo je i v našem právu často závazné. Nynější patová situace dokazuje, že nějaká dohoda byla. Je ovšem vděčně ideologické ji dnes popírat.

Cesta k míru nevede, nikdy nevedla přes sankce a izolaci. Naopak tyto konfrontační metody agresi přímo umožňují a vyvolávají. V nejvlastnějším smyslu je třeba jednat a jednat co nejveřejněji. To ovšem mohou jen strany konfliktu, které nemají co skrývat. Nyní v probíhající konfrontaci musíme hledat sílu pro veřejné odpuštění. Kolik utrpení však ještě musí nastat, než to všichni opět pochopí, že jsme na něj zase jen pozapomněli a nepoučili se? Při vyhlášení první války panovala euforie, že Srbsko padne do tří neděl a trvalo to čtyři roky. Důvody té války dnes ani nikdo neumí pojmenovat.

Výjimečně neotevírám diskusi. Pokud to někomu bude stát za smysluplné, jistě napíše kvalitně z argumentovaný pamflet proti mému „pacifismu“.