V článku najdete odkazy na znění zákona nebo na místa, kde najdete případně různé verze různě zabarvených překladatelů. Ačkoliv příliš nevěřím na obrácení zdravého rozumu prostřednictvím faktů, jsou tato fakta nezbytná.
V minulém článku na téma novely zákona proti LGBTQ+ v Maďarsku jsem nevytvořil žádné odkazy, protože jsem se domníval, že kauza je dostatečně mediálně známá a fakta obecně dostupná. Byl jsem upozorněn i požádán, abych však svoje údajné lži doložil.
Na prvním místě tedy překlad zákona, který poskytl na svém facebookovém profilu MUDr. Ivan David, člen SPD. V tomto případě jistě nemohu být podezírán ze zkreslování informace, pokud ji poskytuje skalní Orbánův zastánce.
Lze si zaplatit i překlad od redakce Deníku N, což je ovšem kontraproduktivní hloupost tohoto média, zpoplatnit takovou informaci.
O obsahu zákona obecně informují potom veškerá média, která nelze beze zbytku vypsat. Zde pomůžou libovolné vyhledavače.
Pokud znáte odkazy na plnotučné znění zákona v důvěryhodné verzi, budu rád, když je v diskuzi uvedete.
Novela maďarského pojetí „ochrany dětí“ operuje s pojmem RODNÉ POHLAVÍ. Nikde se nevysvětluje, co se takovým rodným pohlavím může myslet. Ale lze se alespoň dohadovat z jiných „křesťanských“ výpovědí a pojetí tohoto pojmu. Obvykle a v lidovém povědomí silně zakotveno je rodné pohlaví jako skutečnost zjištěná porodníky a rodiči novorozence pohledem na jeho fyzické pohlavní orgány. Podle tohoto pohledu se ovšem hormonální podstata pohlaví a jeho cítění zcela jistě zjistit nedá. Homosexualitu pohledem na orgány nezjistíte. Zjistíte to buďto z chování nebo z laboratorního rozboru tělesné substance. Paradoxně lze tedy logicky uplatnit vlastně obojí výklad. Pokud zahrneme veškerou dostupnou analýzu pohlavnosti, pak můžeme bezpečně chránit správné rodné pohlaví jedince. Zde se ovšem v křesťanském duchu a jak vyplývá z další dikce zákona a z diskurzivní diskuze v odborných kruzích předpokládá, že rodné pohlaví je to, které zjistí společnost, respektive rodiče jedince při narození. Testovat děti při narození na případnou homosexualitu je neúnosně traumatické a neetické a těžko se něco takového (doufám) prosadí do praxe. Testovat dítě v době jeho nezralosti na sexuální orientaci je odborný problém, který nemá nějaké jednoduché vhodné řešení. Proto v přirozeném světě jsme většinou odkázáni na projev sexuální orientace prostřednictvím chování jedince, který se sám o problému uvědomí. Otázkou je, že pokud maďarské děti budou izolováni od informace, že mohou mít odlišnou sexuální orientaci od normálu, jejich pocit úzkosti z nenormality se mnohonásobně zvýší. Ale to je prostě nekonečná diskuse, zdali má vnější svět pravomoc určovat sexuální cítění a chování jednotlivce, pokud se pohybuje v mezích zákona.
V dalším textu zákona se několikrát v různých zákonech doplňuje novelou zákona ZÁKAZ zpřístupňovat mládeži do 18 let sexualitu nevhodným způsobem nebo (a to je ta novela) odchylku od vlastní identity odpovídající rodnému pohlaví, změnu pohlaví nebo homosexualitu. Novela míří na tisk, zpravodajství, tedy nejen na škodlivé neziskovky. Míří dokonce na média, která by vysílala ze zahraničí apod. jde tedy o velmi důslednou zpravodajskou izolaci, kterou ovšem v dnešním mediálním světě nelze dodržet bez drastické cenzury mediálního obsahu sociálních sítí. Slovo zákaz znamená, že bude potrestán ten, kdo poruší povolenou hranici. V textu se přímo neuvádí slovo pedofilie, ale pornografie ano. Pedofilie a různé sexuálně násilné jednání je zastoupeno popisující formulací, která zobecňuje „sexualitu nevhodným způsobem“, kam se vejde naprosto vše, co se cenzorovi nebude líbit.
Za komentář ještě stojí, že současně tato novela vylučuje z propagace rovněž neheterosexuální rodinné svazky. V rámci ochrany rodiny je jedinou rodinou muž a žena. Možná, že kdyby s matkou samoživitelkou žila sestra, která pomáhá i s výchovou dítěte, šlo by rovněž o nevhodnou rodinu, kdo ví. Nesmyslnost v této oblasti nezná hranice.
Tato odporná „norimberská“ novela zákona věří tomu, že propagací, tedy ne infekčním kousnutím, se získávají noví LGBTQ+ jedinci. Žádná přirozená fyzická danost, ale samohana a sebezničení subjektivní iluzí o sexuální identitě, kterou mnohem přesněji a lépe určí společnost než jedinec sám. Pokud by někdo chtěl jenom vyřadit z „propagace“ zlé neziskovky, pak stačilo zpřísnit pravidla o odborné způsobilosti v oboru. V rámci ochrany jistě každý rodič stojí o odborného učitele či školitele, to nikomu nelze upřít. Útok na LGBTQ+ komunitu prostřednictvím této novely je skutečně ostudný, jak trefně říká von der Layenová. A Maďarsko by mělo spíše uspořádat referendum, zdali by nemělo odejít z EU a netrápit se vzájemně. EU nenastolilo nějaká nová pravidla pro LGBTQ+ komunitu, která by zde nebyla v okamžiku vstupu států bývalého východního bloku. Státy se k deklaraci práv připojilo a nechce-li ji dnes někdo nadále respektovat, pak je legitimní a fair se rozejít.
Rozhodně neztotožňuji Orbána s Maďary. Také bych nerad byl z vnějšku ztotožňován s jistým MZ. Mám přátele i v Maďarsku a vím, že nejde o žádný monolit. Nicméně EU nemá kam ustoupit a já problém rovněž cítím tak, že by ustupovat neměla.
