Je na tom po včerejším útoku na konferenci přeci jenom hůře než já. Naštěstí se zdá, že útok přežije.
Salman Rushdie oslavil nedávno 75. narozeniny. Z jeho knih mne nejvíce oslovila, jak jinak tomu může být u genealoga, rodinná sága Maurův poslední vzdech. Na pozadí takřka úplného rodinného přehledu líčí autor nemilosrdně stav moderní Indie. Sám se narodil v Bombaji, absolvoval tam základní studium, než přesídlil do Velké Británie a dostudoval na univerzitě v Cambridge. Současně se čtenář dozví, jak fungoval obchod a kapitál v zapomenuté židovské komunitě v Indii.
Ještě se neví, jaké bylo pozadí útoku nožem na známého spisovatele, nad nímž stále visí náboženská fatva iránského duchovního Chomejního. Myslím, že je pro západ nezbytné, aby tento statečný spisovatel nakonec zemřel přirozenou smrtí. Pokud se chceme na západě cítit bezpečně, musíme dokázat ochránit protagonisty našich hodnot.
Nebudu spekulovat, kdo za útokem na něj stojí. Fakta se postupně obnaží. Pak můžeme uvažovat, jak dál v komunikaci s nepřátelskými živly a režimy ve světě. Nepochybuji, že se najdou bojovníci, kteří budou okamžitě volat po rozhodném boji do úplného rozhodnutí. Bohužel se může i stát, že se opět lidé neubrání „spravedlivému hněvu“, který jim umožní uvažovat v kontextech kolektivní viny. Zdá se, že tento koloběh nikdy neskončí.
Osobně se domnívám, že brzy budeme moci ušetřit zásadně na veškeré diplomacii. S teroristy a s nepřáteli se nevyjednává. Jednou nepřítel, vždycky nepřítel. Je celkem jedno, jaká rizika to obyvatelům přináší. Vlády se na to neptají, což je myslím chyba. Pokud ovšem není v plánu nějaká studenoválečná forma západní demokracie v omezeném režimu. Zakázaná témata, zakázané otázky, předepsaná stanoviska.
Prý jsem i zde na blogu leckomu pil krev tím, že jsem brojil proti zpochybňování holokaustu nebo modernímu zpochybňování existence současného českého rasismu. Mnoho myslitelů může mít dojem, že když je zakázáno zpochybňovat holokaust, není problém, když se nyní zakazuje zpochybňovat podstatu ukrajinského konfliktu. Není to totéž. Holokaust, nacismus a obecně fašismus byl odsouzen mezinárodním tribunálem nejen v Norimberku. Holokaust a nacismus prošel soudní fází identifikace a prokazování. V tomto smyslu jde o prokázané zločiny, jejichž názorová podpora je zločinem bez jakýchkoliv právních pochybností. Ukrajinský konflikt na svůj tribunál ještě čeká. Bohužel se bude jen obtížně soudit sada válečných zločinů v Buče. Ukrajinci podle jejich agentur zlikvidovali viníky „masakru“ v Buče. Mrtvé pak nelze soudit. Stejně tak nelze nikoho soudit předem. Lze k němu mít podezíravé a odmítavé postoje, ale nelze nikoho bez soudu prohlašovat za zločince.
Jistě. Zdejším blogerům je to však jedno, ti si budou označovat koho chtějí, jak chtějí, kodex blogera nekodex blogera. Moderním se zde stalo hlavně podsouvání toho, co druhý neřekl. Rád si hlavu posypu popelem, pokud někdo najde citaci z mých článků nebo diskuzí, kde hájím Putina, souhlasím s činovníky SPD. Nic takového najít samozřejmě nelze. Proti SPD se zde vymezuji od svých počátků na blogu. Nejsem nikde organizován. Moje výhrady k některým informacím o Rusku či k ukrajinskému konfliktu jsou založeny jen na opatrnosti. Nelze zjednodušeně a romanticky nedbat na jadernou velmoc a odmítnout s ní jakákoli jednání. Výsledek vidíme každý den. Taková velmoc se bude snažit prokázat, že se s ní jednat a počítat musí. Nic jiného velmoci nezbývá. Leda se dobrovolně rozpustit. Kde jsou dnes informace o nemocném umírajícím Putinovi? Kdo je šířil? Rusové? Odpovězte si sami, jak lze všemu hned na poprvé bez ověření věřit. Není mi už ani pod padesát, abych se mohl nechat ovládat jen emocemi. Nakonec je to všechno jen pěna dní.
Hlavně ať se Salman Rushdie uzdraví a dožije někde v důstojném bezpečí.
