Málokdy je definice demokracie prostřednictvím vlády práva tak transparentní jako je tomu v případě medicíny. Nikdo není schopen obsáhnout veškerou medicínu, a proto především záleží na kontrolovaném předávání informací.
Co tím je myšleno? Máme nějaký lék. Lék někdo s úspěchem použil k nečekanému a neobvyklému léčení. S velkým nadšením pak doporučuje a prosazuje jeho použití. Musí to ale přesto dělat podle demokratických pravidel.
Pokud je nějaký pacient v terminálním stavu a vlastně mu už nic ublížit nemůže a on souhlasí s neověřenou experimentální léčbou, je vše v pořádku. Pokud se někdo rozhodne testovat účinky léků, je to jen jeho rozhodnutí, k němuž jej nikdo nesmí ani nepřímo nutit.
Na kontrolu léků a jejich užití máme instituce, které proces hlídají. V odborném časopise se uveřejní studie o užití léku při léčení a popíšou se vstupy a výsledky. Odborná veřejnost pak polemizuje a upozorňuje na nedostatky či nedokonalosti. Polemická odborná veřejnost je zárukou, že se nedomluví dva až tři aktéři a neprosadí si nějaký lék s neověřenou léčbou.
Těmto principům v celku říkáme „důkazní medicína“. Protikladem tohoto přístupu je paternalistická „autoritativní medicína“ založená na charismatu a vnuknutí. U této autoritativní medicíny nemusí jít vůbec o špatné úmysly. Kolikrát je tomu právě naopak. V dějinách je známý případ lékaře, který měl vnuknutí, že oddělí nemocné matky s horečkou omladnic od matek zdravých. Výsledky byly ohromující. Bohužel ještě nebyla známa důkazní metoda mikrobiologické medicíny a lékař nemohl vysvětlit, proč tak činí. Tenkrát medicína nebyla příliš demokratická, a tak se matky opět sestěhovaly dohromady a mnoho jich zbytečně zemřelo.
Správný demokratický postup by byl tenkrát ty blahé účinky zkoumat. Ani dnes nikdo nezakazuje třeba ten zázračný isoprinosin proti koronaviru. Jde o to, že v příbalovém letáku rozestěhování infekčních a zdravých matek mělo být jen pravdivě napsáno třeba: nevíme proč to funguje, ale umírají méně. Stejně tak je možné si zakoupit nebo po zralé úvaze nechat předepsat isoprinosin či cokoliv jiného, ale v příbalovém letáku musí být napsáno, že léčivé účinky na covid – 19 ještě nebyly plně prokázány podle pravidel.
Léčba se v průběhu let zlepšuje, ale také individualizuje. Mně třeba předepsali chemoterapii na míru. Když moje doktorka byla na dovolené a já byl u zastupujícího lékaře, tak se zhrozil, co se mi aplikuje a s jakými výsledky. Ptal se jestli nechci změnit léčbu. Já to nicméně risknul a dnes je mi již pět let dobře. Kdo ví. Nebylo na jakém základě se rozhodnout. Zmíněná lékařka vlastně dost riskovala, když mě pustila k někomu jinému, ale jak mi řekla moje nejmladší dcera, která momentálně studuje medicínu, byla moje tehdejší léčba na hranici obvyklých uznaných podmínek a pravidel.
Každému přeji, aby nemusel moji chemoterapii absolvovat. Na druhé straně zabrala, ale jiného by třeba zahubila nebo by byla třeba i slabá. Nic jako jednotná kolektivní chemoterapie neexistuje. Každý reaguje jinak. Stejné to je i s isoprinosinem. Dovedu si představit, že na někoho zabere, jiný bude dál ohrožený.
V posledku i lékaři musí být něčím kryti před žalobami postižených pacientů nebo jejich pozůstalých. Přes všechnu snahu se nemusí léčba podařit. Často si neúspěchu jde i pacient naproti. Pracoval jsem jistou dobu na recepci jisté kliniky a setkal jsem se s masivním lhaním pacientů, že berou léky podle předpisu lékaře, aby z nich po nezlepšení stavu nakonec vypadlo, že léky vůbec nebrali. I lékaři mohou být vystaveni pouhému osobnímu šílenství a umanutosti veřejnosti. Kdysi jsem se dostal při rozhodování o stavebním povolení do vleklého konfliktu s bývalými manžely, kteří považte, svorně žádali stavební povolení na plot z ostnatého drátu na společném schodišti v domě. Proti nesmyslným požadavků musí být každý poskytovatel právně ochráněn nějakými veřejně ověřitelnými pravidly. Mezi taková prostě „vnuknutí“ nepatří. Jeden můj kamarád fyzioterapeut na prvním sezení s pacientem, který chtěl začít hubnout nechal podepsat v dotazníku otázku: kolik let jste nabíral váhu? Následně začala rozprava o plánování redukčního režimu a cvičení sdělením. Pět let jste nabíral váhu a správně byste měl pět let hubnout, aby vám to nepoškodilo zdraví. Nikdo nechce pět let hubnout, ale všichni chtěj zhubnout hned, navždy a s jednou pohodlnou pilulkou. Ovšem na vlastní nebezpečí.
Proto medicína v moderním světě staví na důkazech a průkazných procedurách, které jsou vystaveny veřejnosti. A to je podstata demokracie. A bohužel, demokracie není až tak jednoduchá a veselá věc, jak bychom si představovali. V ní mají všichni mít zaručena nezadatelná práva a smějí se o ně ucházet a hájit si je. To v autoritativních či totalitních systémech nejde, protože právo jde velmi snadno a neviditelně ohnout. Řada čtenářů mi nyní jistě vmete, že je tento demokratický systém před neštěstím či svévolí neochránil. To je smutná pravda. Nic není dokonalé. Ani demokracie.
K tématu ->
