Že drastická kontroverzní symbolika hry režiséra Frljiče udeřila bohužel hřebík na hlavičku. V zemi odkazu někdejšího Husova svědomí víry dochází k brutálnímu znásilňování lidskosti.
Naši brutální křesťané se místo křesťanské lásky, pochopení, odpouštění, empatie, soucitu a moudrosti ženou do podpor nejtemnější neonarcistické politiky. Neváhají deklarovat svoje nadřazené postoje, navíc v rozporu se smyslem Listiny práv a svobod, zejména tím, že se posmívají neštěstí migrace, popírají lidská práva, popírají normálnost a plnohodnotnost lidských bytostí, které páchají odlišné sexuální praktiky, (jakoby této problematice mohli při svém rochnění v celibátu mohli jakkoli rozumět), jásají nad každým neúspěchem emancipace člověka a deklarují svůj nedostatek soucitu jako hrdinství.
Nebudu nikoho vyjmenovávat, každý tyto protagonisty zná. Navíc jejich neférové až záludně nátlakové metody „polemizování“ má cíleně osobní charakter a nezastaví se před ničím. Nevyhýbají se ani trapnému stalkingu, můžete je žádat stokrát, aby si našli k pronásledování někoho jiného, ale to ne, nenechají vás na pokoji, jako smečka se vrhnou na každý pokus o přinesení racionální argumentace, na niž se dočkáte akorát sprostot a vyhrožování. Stále však o sobě mluví jako o křesťanech, kteří jsou mesiášsky připraveni zachránit svůj, a jen svůj, lid před islamizací, která na nás číhá za každým českým rohem. Jejich znalectví islámského učení a jejich prozřetelné čtení myšlenek celého muslimského světa je každodenně zázračné. Je to vskutku až jezuitská organizace, s níž si zejména zde falšují údajnou čtenost a pochopení svých často až kuriózních myšlenkových výplodů.
Nutno uznat, že jim doba přeje. I předseda naší současné vlády se vybarvil a veřejně se přihlásil k australskému modelu alibistického vytvoření bezprávní, brutálně křesťanské, evropské verze základny Guantanámo. Pokud se takového úmyslu jako řešení lidské migrační tragédie chytají naši brutální křesťánci, jak asi budou jednat technokraticky zakotvené kádry nekřesťanské? Před WWII si normální lidé ani židé nedokázali představit, že by v moderní době kdokoli mohl v represích dojít až k holokaustu. A já se obávám, že dnes jsou schopni dojít k myšlení holokaustu i naši brutální křesťánci.
Evropské koncentrační tábory v Africe nemají žádnou šanci vyřešit migrační krizi. Mohou pouze na pár okamžiků zakrýt neochotu vážně řešit vzniklý problém. Mocichtivým to jistě přinese krátkodobý konjunkturalisticý úspěch. Ale zásadní otázka je jednoduchá. Proč nemůže být tento koncentrační megatábor na evropském kontinentě? Hrozí nebezpečí, že by evropský jemnocit nesnesl pravdivý pohled na brutalitu moderního vyhnanství. V uprchlických táborech to totiž opět skončí, jako vždycky, protože země původu migrantů je ve velké většině nebudou chtít zpátky. Na africkém kontinentě to nebude vidět, tak jako nevidíme tragédii megatábora např v Keni, kde žijí již celé generace vykořeněných běženců.
Brutální křesťánek ovšem nechce racionálně chápat problémy, ten jim musí brutálně věřit. S takovými křesťanky jsem nikdy nechtěl mít nic společného, a proto jsem nekonfesní nezakotvený a mnohým jistě nepohodlný. A to se asi nezmění. Co mi síly budou stačit a co mi zdraví dovolí, stále budu demaskovat pokrytectví této jednou provždy dokonale domyšlené, definitivně neotevřené víry, která se tak nápadně podobá zločinnému komunismu, někdejšímu vrcholu vývoje lidstva. Brutální křesťanství je horší a škodlivější než Frljičovo jakkoli nezdvořilé podobenství. Brutální křesťané totiž skutečně pohrdají lidmi, kteří jim nejsou po chuti a neladí jejich nebarevnému pohledu. Znásilňují svým posměchem již tím, že pojmenovávají migranty vyhnané na moře zcela roztomile jako plaváčky. To je ještě celkem snesitelné pojmenování, ale vyjadřuje podstatu záludného brutálního myšlení slepé české víry v jednoduché a hlavně pohodlné, jak se někdy říká – operetní řešení.
