Jeden z mých pradědečků byl žid. Geneticky jsem tedy osminkový žid. Pochopitelně mě pogromy historické či moderní nemohou nechat chladným. Ale Izrael si též zaslouží kritiku.
Jednou z možných příčin je celoevropská nechuť k existenci státu Israel. S čestnou výjimkou naší země je Evropa zachvácena mesianským syndromem vůči palestinským Arabům v Gaze a v Judei a Samaří, kam jdou značné finanční částky, jež - jak bylo mnohokráte prokázáno - nekončí u těch potřebných, ale v kapsách předáků organizací ovládajících Gazu a palestinská území na tzv. Západním břehu. Nikdo nepochybuje, že miliardy eur neslouží také k nákupu raket, budování tunelů a odpalovacích ramp. Stejně jako k financování návštěv jistým jedincům, jejichž jediným činem bylo vraždění nevinných civilistů, včetně žen a dětí.
Zdroj: https://vodvarka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=735488
Nesdílím myšlenku, že mají mít židé automaticky nárok na nekritické přijímání všeho, čeho se dopustí třebas i v dobré víře. Myslím, že nikdo nemá automatické předplatné na neomylnost, byť by mu bylo sebevíce ublíženo. Velmi se blížím postoji Amose Oze, známého spisovatele a myslitele, který se zamýšlel nad problémem loajality ke svému národu a současně objektivnímu pochopení „palestinského“ problému. Jeho východiskem je pojetí dvou souvisejících pravd vedle sebe. Když se člověk narodí Palestincem, nemůže se nikdo divit, že vnímá problém převážně z „palestinského" pohledu.
Evropská finanční podpora Palestinců je fatálně existenciální a vlastně vynahrazuje lidskost, již sdílí i řada Izraelců. Obecně Izrael nemůže v domácí politice ospravedlnit masivní podporu svých nepřátel. Míra a způsob této pomoci je jistě k diskusi, ovšem úplně jednoznačný a černobílý problém to není.
Co je ovšem velmi pochybné je způsob veřejných fyzických likvidací vůdců různých teroristických uskupení. Je přeci velký rozdíl v zavraždění vraha bez soudu a únosem Adolfa Eichmanna, následným veřejným verdiktem a posléze vykonaným trestem smrti. Přesto, ani veřejné odsouzení Eichmanna nevedlo v Evropském myšlení k pevnému postoji vůči neonacismu. Bohužel.
Je třeba si rovněž uvědomit, že nevzdělanost neonacistů vede často i u nás tak daleko, že si málokdo uvědomuje, že jak arabské kmeny, tak izraelité jsou obecně Semité. Antisemitismus tedy nemíří své hlavně jen na Židy, ale ve své obecné podstatě na všechny Semity. Antisemitismus je především definován jazykově, teprve druhotně kulturně a až nakonec politicky. Všechny tři přístupy ovšem nejsou zcela stejné a vytvářejí i ve vzdělaných hlavách zmatek. Proto je podle mě nejlepší držet se obecných lidských práv a zákonných odsouzení brutality či terorismu apod. V tomto smyslu mi vadí, když se odsuzuje jenom antisemitský útok na Židy, ale antiislámský útok téhož druhu nám v Evropě tolik nevadí. Dokonce lze zaslechnout hlasy, proč ti „jurové“ ze Severské fronty útočí na Židy a muslimové je nechávají v klidu. Nejspíš nenechávají. Fundamentalismus neonacistů prostě navazuje na své historické tradice, takže nenechá na pokoji ani židy a je připraven zcela jistě likvidovat i vlastní odpadlíky od „rasy“. Jsou to prostě naši teroristé, dnes dokonce i v bílých límečcích. Od svrhnutí Saddáma Husajna, který byl před popravou alespoň souzen, dokonce vlastní národní justicí, jsme pokročili od likvidace Usámy bin Ladina, přes likvidaci libyjského Muamara Kaddáfího a nyní likvidaci Bagdádího a různých protiizraelských teroristů k popravám zcela bez soudu. Do toho mlčky sdílíme informace o dronově čisté likvidaci odpůrců bez ztráty vlastních vojáků. Vytváříme tak mnohé nespravedlivé ukrutné ztráty na druhé straně „frontové“ linie. Nutno ovšem podotknout, že tyto naše spravedlivé funkční vraždy terorismus neodstrašily, nevyřešily, neukončily. Bestiální vražda kurdské političky za spolupráce našeho spojence v NATO nás také nechává klidně spát.
Všechny tyto vraždy se nám Evropanům samozřejmě beze zbytku vrátí. A každý se může rozčilovat, jak chce, ale terorismus bude bohužel pokračovat, protože nechceme ve skutečnosti arabskému (z našeho pohledu semitskému světu bez Židů) dopřát spravedlivou prosperitu a zrušit tím důvod k válčení. Tato studená válka je stejně pokrytecká, jako ta minulá, dobře domluvená se Sovětským Svazem. Stále nesmíme zapomínat, že první zahraniční cesta prezidenta Trumpa vedla tuším do Saudské Arábie. Nesmíme zapomínat, že bezprávní likvidaci Usámy vykonali ostří chlapíci na příkaz demokrata Obamy. Když Netanjahu nařídí zlikvidovat předáka teroristů, který se v očích „nepřátelského lidu“ jeví jako zastánce jejich práv, potom se nelze pohoršovat nad odpovídajícími raketami. Nebo snad někdo naivně čekal zhroucení Hamásu a dalších naoko se lišících organizacích? Kdepak, jenom si zvolí někoho ještě brutálnějšího a war must go on.
Útok Severní fronty na Židy nám jenom připomíná naši vlastní rasisticko asociální politiku. Na jedné straně se zaklínáme přizpůsobivostí a odpovědností k vlastnímu ekonomickému osudu, ale pak se divíme, že i „nižší“ rasy se chtějí dobrat prosperity a migrují k nám, kde je neskonale větší příležitost k ekonomickému povznesení. Je to zcela normální a logické. Nechápu, co na tom naši blázniví antimigrantští vyznavači nechápou. Ta naše pomoc tam u nich znamená, že je necháme prosperovat. Otevřeme jim trhy, zavedeme naše dotace i u nich apod. Pak nebudou migrovat. Jinak je samozřejmě musíme vyhladit, protože vedle soužití a koexistence jiná varianta není. Ale oni uvažují v globální perspektivě zcela stejně. Proto Írán usiluje o jaderné vyzbrojení. Izrael se přece již dávno, dosud nepřiznaně, jaderně vyzbrojil. Máme tu jadernou velmoc Pákistán, a bohužel můžeme očekávat, že se o podobný tah bude jistě pokoušet i Erdoganovo fašistické Turecko.
Evropa je nyní na rozcestí. Tradiční obecný rasismus v lidech sílí. Lidu se obecně zdá, že by mohl být novým konečným řešením všech „patriotických“ problémů. Naopak moralizující evropské proudy, mírně opřené o pilíře obchodního globalismu, se pokoušejí o vyvažování a vyjednávání. Já jsem ovšem rovněž z této fronty globálních vyjednavačů míru. A proto, ač jsem tím osminkovým Židem, nemohu jásat nad slepecky nelidskou politikou Netanjahua. Kam chtějí radikálně pravé izraelské myšlenkové síly svou politiku dohnat? Zatím měli ve všech válkách štěstí. Ale je třeba vidět, že například ani v Sýrii nevyhrálo USA, navzdory svým možnostem a údajné „chorobné slabosti Putinových kryptosovětů“.
Izolované Japonsko nastoupilo mj. kdysi svou dobyvačnou politiku proto, že po řadě „hospodářských sankcí“ ztratilo zcela surovinovou základnu. Nevyhodnotili to jako, že se mají vzdát myšlení vnějšího světa, ale vytvořili raději ve vlastním národě hlubinný postoj národního ohrožení. V jistém smyslu s tímto surovinovým vydíráním máme problém dodnes. Ale ani rozpadem velmi oslabený Sovětský Svaz se zcela nezhroutil a dnes je opět určitou hrozbou. Scénář je neustále podobný. Odmítnutí vstupu Ruska do NATO a obecně do evropských struktur vyvolalo opět velmocenské – izolující efekty. Neumíme se z historie nijak poučit. Proto je potřeba dodržovat obecná lidská práva a soudit různé válečné zločince padni komu padni.
Evropa není tedy v celku nijak nepřátelská vůči Izraeli, ale vůči neschopnosti Netanjahuovy éry řešit „palestinský“ problém. A Severská fronta vystrkuje své růžky proto, že předem ví, že jí to projde, protože pudový antisemitismus obecně je nyní ve stadiu beztrestnosti, neboť se zdá být účinně namířen proti migraci. Důsledným bezprávním násilím nic na migraci nevyřešíme. Historie to nesčetněkrát prokázala, ale gramotné bezvědomí pudových násilníků je přeci tak jednoduché, a tak přitažlivé, stejně jako jedna odpověď na problém nekončících útoků vůči Židům v Evropě. Nakolik si pana Vodvářky vážím, tak v tomto s ním souhlasit nemohu. Evropa není nepřítelem Izraele, ale jen politiky neoprávněné izraelské politiky nadřazenosti, kterou ani nelze opřít o nějaké rasové základy. Arabové a Izraelci jsou si blízko jako například Čeči a Slováci nebo národy slovanské části bývalé Jugoslávie. Složitě strukturovaný problém nelze prostě zjednodušit na jeden aspekt.
