My, co máme v rodině příbuzné z nepřátelských táborů? Moje prababička by se musela v neidentifikovaném hrobě v Terezíně v nevůli obracet, kdybych se dnes nenabídl za ty kolektivně odsouzené v demokracii.
Nalejme si čistého vína. Dnes mám v rodině tyto národnosti: Češi, Moravané, Slováci, Poláci, Němci, Rusové, Židé, Italové (Sardinci) a Libyjci. Jasně jsem se provinil mírotvornými myšlenkami na blaho všech národů. Příčina je jasná.
V rámci spravedlivé momentální kolektivní viny souhlasím a podporuji stržení busty Puškina v Kyjevě, likvidaci vnitřního nepřítele našeho nesousedního andělského národa. Zároveň přiznávám, že jsem se nedostatečně vyjádřil proti russácké zlovůli, ačkoliv jsem se o to snažil podle vzorů: Ziegler, Sabó, Flaška, Vracovský, Kroupa, Turner a nakonec i Vodvářka.
Kdybych mohl veřejně prohlásit něco, co by se slučovalo s mým svědomím vůči rodině a současně společnosti těchto našich zdejších spravedlivých pánů, kteří chtějí a musí rozhodovat o tom, kdo je kdo, tak to prohlásím. Prosím dejte mi ultimatum. Ale stejně nemohu nikdy souhlasit s kolektivním jednáním. To prostě neprohlásím a zemřu tedy za mír. Je mi to trapné, ale klidně si zahraju i na Husa v Kostnici na hranici. Je mi už dost a mám tady té intelektuální zrady dost. Kde bych asi měl žít, když bych připustil deportaci své maličké neteře, jak po ní volá srozumitelně pan Turner. Ona ještě neumí odvolat svou vinu a odsoudit russácký teror. Dokonce je to tím, že o russáckém teroru se u nich doma nemluví, protože to by padalo na celou rodinu babičky…
Nepotrestané zlo vyvolává chutě po nové krvi. My jsme při sametové revoluci de facto netrestali, stejně jako po divokém vyhnání sudetských Němců a nyní se nám to vrací i s úroky. Tak kam se mám dostavit a demonstrativně se odstranit před zraky mravokárců ukrajinských? Jsem vinen, to je bez debat a vždy budu.
Nesouhlasím ani se zrnkem válečného konfliktu na obou stranách, z nichž ani jedna nemůže mít čisté svědomí. Myslím si, že reakce jsou neadekvátní až zcela přehnané. Při humanitárním bombardování Srbska, které bylo zaměřeno jen na infrastrukturní cíle, byly i civilní oběti a bylo jich víc nebo možná o jednu méně než na Ukrajině. Neochladí touhu po krvi moje demonstrativní veřejná smrt?
Dejte mi pod blogem vědět, kde mám svoje české harakiri spáchat. Ať žije Puškin, Čajkovskij, Goethe, Karel May a další zakázaní autoři včetně fatvovaného Rushdieho. Ať se vám ta krvelačnost vrátí solí do očí jednou tváří v tvář vašim tázajícím se potomkům.
Kolektivní vinu nikdy, rozumíte (!!), nikdy neuznám. Beru to na sebe. To já jsem zakolísal a neuvědoměle zpochybňoval kdejaké krůčky, nášlapy a dusoty. Pryč semnou.
Jo a ještě do toho mimo etnika zahrnuji anti hate aktivisty všeho druhu a aktivisty ovzduší. Pojďme na to.
