Obecnou demoralizaci lze jistě pochopit, ale nesmíme ji trpně přijmout. I ve zdánlivě ztracené situaci, přes všechny údajné debility a diletantství nás nic neopravňuje podlehnout lacino panice a ohrozit tak vlastní budoucnost.
V naší nouzové situaci bychom měli uvažovat i o zpřísnění nároků na pravdivost výroků ve veřejném prostoru. Pokud jsme vystaveni různým omezením, mělo by se uvažovat i o omezení poplašných zpráv. Za normální situace je svoboda lajdáckého či ideologicko-bojového vyjádření tolerovatelná, ale v této chvíli by se měla rétorika, která není podložena zřetelnými fakty, diskriminovat a stíhat. Je to totiž stejné jako, když za potopy, kdy jsou lidé v ohrožení evakuováni někdo vykrádá jejich nechráněné domy. Pochopitelně jsou mnohem přísnější tresty za takové rabování hmotných statků, ale mělo by se analogicky postupovat proti rabování veřejného mínění.
Nejde o to, že by se nemělo nebo nesmělo kritizovat či diskutovat to či ono opatření, ale jde o to, aby se v rétorice zcela zamezilo formulacím hodnotícím ad hominem. Vláda jistě dělá chyby, ale zcela jistě je nedělá úmyslně. Šířit takový dojem, podobně jako poplašnou informaci, že vládní establishment je diletantský, je nesmírně nemorální, hyenistické a zcela nemístné v krizové situaci. Každý by měl automaticky zvážit, nakolik hlásání nepodložených dojmů narušuje kázeň, odvahu a morálku všech aktérů pandemie. Myslím, že ti, co dnes takto hlava nehlava útočí, nemohou mít dobré úmysly. Dobré úmysly můžeme kritice přisoudit, když vyváženě uzná to, co je dobré a přidá vlastní konstruktivní návrh či pojetí. To je konstruktivní.
Takže, když někdo napíše, že respirátory či roušky v nějakém uspořádání jsou debilní, možná by neměla zdejší redakce jásat a vystavovat takové názory na přední straně vydání. Možná by mělo právě v této době být více lpěno na podloženosti tvrzení a také na logice a smyslu příspěvku do diskuse. Dobře, co tedy, když ne respirátory a roušky? Nic? To je skutečně antidebilní.
Kam takto chceme dojít? Neurvalou kritikou si i opozice, která má jistě zčásti pravdu ve své kritice, vystavuje ošklivou vizitku vyrážkou nenávisti. Nedá se to vážně poslouchat. Jistě stačí, když se v projevu opozičního myslitele objeví slovo diletantský pouze jednou a ne v každé třetí větě. Ona opozice s ničím zázračným nepřišla. Stará se jen sama o sebe a to je jasný signál, kam směřuje a jak bude vypadat její vláda, které jistě takto s určitostí dosáhnou. Sprostotou dosáhli svého v posledních volbách takřka všichni.
Když v pořadu Interview na ČT24 včera rocker Pavlíček promluvil o tom, že umírá hodně lidí, řekl to někdo veřejně tak, že jsem poprvé konečně věřil, že to někomu vadí. Ačkoliv umělci trpí výpadkem ekonomiky totálně, nefňukají denně ve sdělovacích prostředcích. Ani zdravotníci na to nemají čas. Pro samé kompenzace má člověk dojem, že je snad spoluviníkem toho koronaviru. Běda, jestli vlastníci naší státní firmy nedostanou odškodné. Ostře to kontrastuje třeba s americkým postojem, kde pořádají vzpomínkové akce na památku zemřelých na covid.
Kam jsme se dopracovali? Chceme být ještě horší, než současní protagonisté moci, kteří se vyšvihli do sedel právě na základě kritiky „diletantismu“ a „nemakání“ předchozí vlády? Byla předchozí vláda vládou svatoušků? Proč za svou svatost pan Nečas včas nebojoval? Předchozí vláda se rovněž sama znavigovala do slepé uličky plné kabelek a podivných korupčních příslibů. Bude snad budoucí vláda úplně jiná? Neudělá jedinou chybu? Vyléčí covid mávnutím proutku? Já bych řekl, ani ne tak zprofanovaný zdravý rozum, ale spíše rozum do hrsti. Shromáždit poslední zbytky objektivizující informace a pokusit se společně s dobrou vůlí a vzájemným uznáním dosáhnout vybruslení z této neblahé situace. Neboť analogicky víme, že sytý hladovému nevěří, podobně zdravý nakaženému nevěří apod. To prostě musíme nějak změnit.
Nevolám po žádné cenzuře, ale po střízlivějším výběru poslouchané a podporované informace, neboť popřávat informaci zvláštní výsluní má být uznáním a poctou a nikoli marketingovým tahem. A rozhodně by nemělo být poskytování výsluní automatickým jednobarevným právem.
