Myslím, že dávno nejde o skutečné krvavé rány. Každý den se ateisté, katolíci a reformovaní, ba dokonce i komunisté normálně snášejí. Není nic špatného na korigujícím rýpnutí do žeber, které může přátelství v jinakosti i posílit.
Je proto směšné a pokrytecké, když komunisté kritizují rekatolizaci a sami si počínali často ještě hůř.
Zdroj: https://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762870
Rekatolizaci nekritizují jen komunisté, leda by někdo chtěl prohlásit všechny reformované denominace za komunisty. To snad ne. Rekatolizaci by mohli kritizovat i židé a také by to znamenalo, že co žid to komunista?? Nakonec, rekatolizaci kritizoval zejména zakladatel státu Masaryk a byla snad první republika komunistická? Je sekularismus současnosti komunismus? Takže kritika katolicismu a případně i rekatolizace je prostě obecně normální věcnou kritikou, a dobře, jedněmi z kritiků jsou komunisti, což je nejméně oprávněná kritika, neboť je svou tendencí k totalitě katolicismu nejblíž.
Je potřeba si také uvědomit, že pokatoličťování obyvatel bylo záležitostí státní moci a nikoliv katolické církve.
Zdroj: https://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762870
Státní moc byla plně v područí katolické církve, která financovala vládu Ferdinanda II. Nelze si zde hrát na nějakou dnešní sekularizaci. Jednou se mi v noci zdálo, že stavy byly při obléhání Vídně úspěšné a jedna kule z houfnice Haranta z Polžic a Bezdružic trefila Ferdinanda II. přímo na solar plexus. Potom na základě dohody s protestantskými stavy Rakouska i Uherska došlo ke zřízení Středoevropské vzdělanecké unie, kdy si byly všechny jazyky v oblasti rovny, a jejímž prvním prezidentem se stal J.A. Komenský. Neoslabená vnitřním národnostním pnutím tato Středoevropská unie – možná dokonce republika – nepřišla o Slezsko. Neumučili nám Havlíčka Borovského. Sabina se nestal konfidentem. Bylo méně baroka hledícího slastně do nebe, ale vzdělání a tolerance přitáhly učence z celé Evropy a již kolem roku 1650 vznikla druhá univerzita v Brně, třetí v Ostravě, a další v krajských městech. Německo se sice horko těžko sjednotilo, neboť již Napoleon se vzdal už ve Slavkově. Nebyla první ani druhá světová válka …
Především zásluhou jezuitů se pražskému učení vrátila jeho bývalá sláva a po roce 1620 se opět stala kvalitní vysokou školou se čtyřmi fakultami, filozofickou, právnickou, lékařskou a teologickou.
Zdroj: https://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762870
Jestli je něco klišé, je to tvrzení o provinčnosti pražské univerzity. Humanistická vzdělanost měla v Čechách a na Moravě mnohem širší úroveň než centralizovaná jezuitská kazuistika. Katolická církev té doby upadala do útlaku vědy: Giordano Bruno, Galileo Galilei, zakázaný Koperník a další. Naopak naši intelektuální emigranti získali světovou či evropskou proslulost. Doporučuji vaší velectěné pozornosti knihu České myšlení od Milana Kopeckého, kde najdete jména tehdejších vzdělanců, která katolický útlak umlčel, vyvrhnul a zatajil. Nakonec toto tvrzení neobstojí ani v pohledu toho, že stavovské povstání bylo rovněž reakcí na ordinovaný úpadek přenesením vládního centra z Prahy do Vídně. Slyšel jste někdy o rudolfinské Praze a její vzdělanostní základně? Kepler, Tycho de Brahe a další? Tomu říkáte provinčnost a úpadek? A zapomněl jsem ve vzteku málem na Jana Jesenia … Umění vzniká podle mne nezávisle na vládních stranách. Talenty jsou a chopí se příležitostí, které jsou jim dobově dány. Myslíte, že pro své obrazy potřeboval Brandl jezuity a rekatolizaci? Jak si vysvětlujete, že umění vznikalo i v protestantské Anglii, Nizozemí i v Německu? Rembrandt byl Komenského současník, a dokonce se prý i osobně potkali. Tak co je klišé? Snižování jednoho umění před jiným. Nijak neznevažuji baroko, ale rovněž mám rád holandské mistry. K problému češtiny se už vůbec nemá cenu vracet, to jsou plky. Jazyk udržely lidové vrstvy na venkově a v maloměstském prostředí. Intelektuálové se logicky zajímali o masu čtenářů, kteří neměli na očích brýle vídeňské přezíravosti a předsudků. Samozřejmě bylo mnohem lukrativnější dělat kulturu německy, ale ta by nedošla k patriotickým srdcím jinojazyčného prostředí. Jezuité češtinu nezachránil, oni ji naopak nedokázali vykořenit.
Robota s rekatolizací souvisí skutečně spíše časově a nahodile. Velkou roli hrál lidský faktor. Jinonárodní vrchnost se na dobytém území vždycky chová poněkud neurvaleji než doma, kde by se zvůlí vyběhla i panovnická moc. Nakonec více jak sto let řešili Habsburkové ochranu obyvatelstva pod svým nastoleným útlakem, který zmírňovali kde mohli.
Problém je někde jinde. Celý život se potkávám s katolíky a častěji je to příjemné. Dokonce jsem žil několik let s katoličkou a byla to jedna z nejkrásnějších etap mého života. Nemám problém s katolíky lidmi. Mám problém s katolíky monstry. Jako bych nikdy nehájil stržení Mariánského sloupu v roce 1918, které mohu tak maximálně dobově chápat, stejně tak je nehajitelné triumfální chování organizátorů jeho obnovení. Myslím, že obnova sloupu mne nijak neirituje, ale byly i lepší možnosti jak ukázat skvělost katolictví a jeho moderní lidskou tvář. Ale i tak prostě jejich sloup akceptuji bez problémů. Měli bychom se však postarat společnou měrou o obnovu Krocínovy kašny, aby obnova byla úplná. Nikdo není dnes zvědavý na triumfální chování části katolíků, měli by také objevit opravdovou pokoru a stát se jen jedněmi z mnoha různých křesťanů v sekulárním právním státě.
Možná si někteří všimli soudního procesu s českou historičkou, která zveřejnila badatelské nálezy o vztahu vězenkyně a dozorkyně v době holokaustu. Nazvala ten vztah hypoteticky „lesbickým“. Potomci vězenkyně se soudili ne s hypotézou, ale se zněním PR pozvánky, která vyznívala jako pozvánka na happening o lesbicismu za holokaustu (i já trochu přeháním), ale událost snese srovnání s nevhodnou prezentací obnovy sloupu ze strany organizátorů a znění jejich pozvánky na událost. To si měla katolická církev pohlídat. Ale i tak nic proti nikomu, pokud se nepoužívají podpásová historická klišé z druhé strany duchovního oceánu. Zdravím všechny milé bratry a sestry katolíky.
