Martin Engel v zoufalé snaze o záchranu výzvy "Děkujeme, odcházíme", do které vehnal lékaře, namísto rozumu vyhrožuje odchodem dalších dvou tisíců lékařů. Na příkladu jeho ega je patrný zjevný nesoulad mezi dosaženým stupněm vzdělání a zdravm rozumem.
I méně chápavý člověk pochopil, že odborářská trucakce s hromadnými odchody neuspěla. Proč? Protože odboráři nezískali na svou stranu veřejnost, a získat ji ani nemohli, protože jejich požadavky byly mírně řečeno přehnané. Na takové platy prostě nedokážeme vydělat, ledaže bychom pracovali 200 hodin přesčas, ale na rozdíl od lékařů bychom nemohli v noci spát. Lidé si dobrých lékařů váží, ale neváží si vyděrače a odboráři v bílých pláštích bezpochyby vyděrači jsou. Chtějí víc našich peněz a pokud jim je nedáme, tak ať klidně chcípneme. Pozoruhodná je slovní ekvilibristika odborářského šéfa MUDr. Engela, který tvrdí, že si nás jako rukojimí neberou lékaři, ale vláda, která jim nechce přidat trojnásobek průměrného platu jejich pacientů. Jenže vláda jim může přidat zase jen z našich peněz. Hlavní argument odboráře Engela, že peníze na zvýšení platů jsou v systému přerozdělování ve zdravotnictví a v omezení plýtvání, tím však nechtě míří do vlastních řad. Není to vláda, ani ministerstvo zdravotnictví, a už vůbec ne pacienti, kteří kšeftují s farmaceutickými firmami s předpisy právě těch jejich drahých zaručeně jediných léků na trhu. Kam si myslíte, že jdou náklady na provize,nákladné dary, či školení vybraných lékařů na Havaji, samozřejmě do ceny léků, které platíme zase my. Anebo jsme to snad my, kdo nakupuje předraženou zdravotní techniku, kterou lékaři neumí často ani obsluhovat? Lékařský nakupovací apetit lze srovnat snad jen s tím lampasáckým. Nejsme to my, kdo si připisuje lékařské úkony, aby si zvýšil platby od pojišťoven. Při posledním vyhrožování odborář Engel přihodil další trumf - lékaři prý vypoví dohody o provedení práce a už prý nebudou obcházet Zákoník práce o maximální povolené délce pracovní doby. Pěkný úlet. Pan odborář tak jen přiznal, že lékaři pracují na vedlejšák, který je daňově výhodnější, prostě inovovaný švarcsystém. Škoda , že pan šéfodborář zapoměl na výpovědi z nájmů ordinací a zařízení nemocnic, které si lékaři výhodně najímají a ordinují v nich ve svých soukromých praxích, často i v pracovní době, nebo si pronajímají za kamarádské nájmy celé operační sály kde operují pacienty ze své soukromé praxe. Modlím se, aby si to lékaři děkujeme, odcházíme nerozmysleli a nezůstali, a pokud jich odejde ještě víc, našemu zdravotnictví to jen pomůže. I samotní lékaři pokud nejsou zblblí Engelem a Kubkem uznávají, že hustota okresních nemocnic je u nás silně předimenzována, mluví se o možném zániku až padesáti nemocnic aniž by to pacienti pocítili. Naopak v těch zbývajících by se mohlo léčit efektivněji a léčili by lepší lékaři protože by si nemocnice mohly vybírat a nemuseli by prosit kdejakého Cvacha, aby byl tak laskav a zrušil výpověď. Současný stav je pozůstatkem socialistického plánování zdravotní péče pod heslem : "Nemocnice do každé vesnice", které upředňostňovalo ideologii nad ekonomií. Bohužel se ani po dvaceti letech myšlení zdravotníků příliš nezměnilo. Počty nemocnic a lůžek nevypovídá nic o lepší zdravotní péči, spíše naopak. Snad exodus lékařů povede k redukci zbytných nemocnic o které se ministři neodvažují ani mluvit, protože by to byl jejich ministerský exitus. K napsání tohoto článku, jehož námět byl již mnohokrát popsán mými kolegy na blogu mě přimělo osobní setkání s lékařkou-odborářkou na odchodu. Před pár lety jsem byl s pětiletou vnučkou na pohotovosti. Měla celé tělo poseté drobnými červenými tečkami. Paní doktorka se mile usmála, pohladila malé dítě po tváři a děla: " To nic není, máte štěstí, že sloužím právě já, jsem odbornice z kožního," a předepsala ji potírání tekutým pudrem. A tak jsme mazali a mazali, ale pupínlů neubývalo. Nejsem odborník, ale po týdnu jsem zapochyboval a odvezl vnučku do krajské nemocnice. Tam ji vyšetřili a okamžitě hospitalizovali, dokonce ani chodit nesměla. Červené tečky byly krevními podlitinami, které způsobila špatná funkce vnitřních orgánů a stačilo málo, aby dítě zemřelo na vnitřní krvácení. Nad diagnózou lékařky odbornice jen kroutili hlavou a jen stavovská čest jim velela, aby nepoužili peprnější výrazy. No a minulý týden jsem se opět setkal s onou paní lékařkou, pobíhala po nemocnici v tričku s nápisem děkujeme, odcházíme. Není zač, pomyslel jsem si...
