Máme dotace, takže nemusíme přemýšlet nad tím, kde ušetřit a jak věci lépe zorganizovat. Vždyť nám to stát nebo Evropská unie doplatí. Takto bohužel začalo kvůli dotacím přemýšlet hodně institucí.
Zelená nafta pro zemědělce je určitá forma dotace. U nás byla zavedena v roce 2000 a důvodem jejího zavedení byly obří dotace v Evropské unii, které naše zemědělce znevýhodňovaly. Hlavním argumentem zemědělců je to, že nejezdí po veřejných silnicích a tím je neničí, proto by neměli platit část daně, která je určena právě na opravy silnic. Pokud budeme spravedliví, stejný nárok by mohla mít stavební nebo lesní technika, která se pohybuje po polích a staveništích.
O konci zelené nafty bylo rozhodnuto bývalým premiérem Nečasem. Pokud tedy nedojde ke změně, což se může stát, protože politická situace v České republice je horší, než život na rozbouřeném moři, zelená nafta skončí v roce 2014.
V této „kauze“ mě zaujala jedna věc – a to mentalita zemědělců. S blížícím se koncem zelené nafty začali masivně hledat způsoby, jak ušetřit pohonné hmoty a efektivně využívat pracovníky i stroje. Před tím však tuto motivaci neměli. Proč by měli hledat způsoby, jak šetřit, když nemuseli. Od chvíle, kdy se o konci zelené nafty rozhodlo (a provázely to velké protesty), začali zemědělci přemýšlet jinak. Začali se daleko více zajímat o to, kde přesně končí nafta, kterou platí. Kromě toho, že díky lepší organizaci práce a hlídání si využití svých strojů, ušetřili na nákladech, navíc objevili černé jízdy svých zaměstnanců. A ejhle – i tady se dá ušetřit. I bez dotací. Je to jenom otázka jiného přemýšlení a jiné motivace.
