Letos jsem třikrát cestoval z Brna do Prahy a zpět. Pokaždé jen na otočku. A pokaždé mé cesty měly až nápadně podobný scénář s mnoha odbočkami. Někdy doslova…
Většinu času pobývám v Brně. Do Prahy jezdím výjimečně. Za kulturou, sportem, přáteli. Přes den cesta směr Praha, pozdě večer nebo ráno zpátky. Směr Praha vše v pořádku, téměř bez zpoždění. Směr Brno… no, tady už je to složitější.
Návrat první: v Praze je nám suše oznámeno, že se na dálnici dneska v noci bourají mosty, takže pojedeme objížďkou. Beru to s klidem, zase tolik přeci jen nespěchám. To jsem ale ještě netušil, že skončíme někde v Táboře, abychom se pak pracně vraceli zpátky na dálnici až kdesi u Humpolce. Zpoždění jsem pro klid duše přestal počítat u Pelhřimova.
Návrat druhý: výjezd z Prahy v pozdních hodinách, cesta odsejpá až k Velkému Meziříčí, pak buch, kolona, policejní majáky. Nějaký dobrodruh se rozhodl pro půlnoční přeběhnutí dálnice. Neúspěšně… Cesta z Prahy z Brna narůstá k šesti hodinám. Asijské turisty to netrápí - s hlasitým oddechováním spí dál.
Nedávný návrat třetí: kašlu na dálnici a autobus, jedu vlakem, vyjíždím v pět ráno. Cesta se odvíjí optimisticky. Až do Svitav. Tam nám průvodčí jemným hlasem prostřednictvím reproduktorů ohlásí, že se po kolejích pohybuje člověk a že budeme pokračovat, až se situace vyřeší. Tak čekáme. Důchodci vedle brblají, že takto do Vídně nedorazí ani na oběd. Rozjíždíme se znovu po půl hodině.
Po ujetí asi tří kilometrů začne vlak zběsile brzdit. Průvodčí znovu jemný hlasem, zato však s větší naléhavostí, hlásí, abychom zůstali sedět a nesnažili se otevřít dveře. Je to jasný. Srazili jsme ho! Přeci jen ranní procházka po kolejích je možná ještě větší dobrodružství než půlnoční přebíhání dálnice. Vyšetřování nehody při mém předcházejícím návratu do Brna trvalo více než tři hodiny. Přemýšlím, kolik to bude u vlaku. Rezignovaně se už ani nedívám na hodinky. Nakonec jedem po deseti minutách. Dobrý, tak to jsme ho asi jen štrejchli...
Proč to ale všechno píšu?
Praho, ty stověžatá matko měst, musím se tě zeptat: proč mi to děláš? Mám tě rád, tak mě, prosím, příště do toho Brna pusť trošičku přímočařeji. Za odměnu ti slibuji, že každý den řeknu nějakému Brňákovi aspoň jeden posměšný vtip o Brnu!
Třeba tady tento můj oblíbený.
Maďar zastaví v Praze a ptá se kolemjdoucího: "Hekematošvároš keztamágtereš Brno?" Ten se zarazí: "Odbočku z dálnice na co???"
