Londýnské zápisky: Gentlemanství stranou

Věřili byste, že i slušní Angličané, slůvkem sorry nešetřící, se dokážou chovat "buranštěji" než Češi? Ale ano. Stačí se s nimi projet po Londýně metrem.

Anglický gentleman. Pojem. Ideál. Muž pečlivě společensky oděný s vybraným chováním. Muž, který by měl sloužit jako inspirace ostatním.

Zaslechl jsem, že základy gentlemanství má v Anglii v krvi i ten poslední dělník ze Sheffieldu, a dlouho tomu věřil.

Skutečně, koncentrace mužů v dobře padnoucím obleku na kilometr čtvereční je v Londýně nejvyšší, jakou jsem kdy viděl. Vhodný společenský oděv mají pánové na Ostrovech vesměs v malíku. Nikdo nenosí rejoice kalhoty, pestrobarevné zimní bundy nebo maskáčový vzor.

Zaměříte-li se ale chování londýnských mužů k ostatním, ideál gentlemanství dostane tak vážné trhliny, že už je neslepíte ani vteřinovým lepidlem.

Kdo by to byl přitom řekl. Vždyť jenom pro představu: vstoupí-li vám Angličan do osobní zóny, už preventivně říká sorry a chová se ohleduplně. To vše platí jen do doby, než překročí brány turniketů při vstupu do metra. Pak se z něj stává predátor, který nekouká vlevo vpravo a jde krvelačně po své kořisti – místě ve voze metra.

V Česku jsem zvyklý, že se na společenském žebříčku při cestování MHD nacházím na jeho samotném dně. Jako zdravý mladý muž si tedy většinou ani nesedám, protože je jen otázkou času, kdy přistoupí někdo, u koho se očekává, že jej pustím na své místo. Toto nepsané pravidlo akceptuji. A řekl bych, že podstatná část české mužské populace také.

V Londýně, v městě uhlazených gentlemanů a vznešených dam, však nic obdobného neplatí.

Běžně se tedy před vámi vyjeví obrázek, kdy mladý muž sedí (většinou ještě kouká do mobilu) a vedle něj postává postarší dáma. Být to v Česku, jsem přesvědčený, že během chvilky by ji některý z cestujících pustil sednout. V Londýně však ne. V Londýně platí nelítostné pravidlo: kdo přijde první, ten sedí. Na pohlaví, věk nebo zdravotní stav se ohledy příliš neberou.

Výjimku tvoří jen nastávající maminky. Těm londýnský dopravní podnik zdarma vydává vtipné připínací placky s nápisem Baby on board, které si připnou například na kabát, a rázem mají právo sedět, jak by řekla známá česká cestující paní Julie z pražského metra.

Sečteno podtrženo: kultura cestování v Londýně je všeobecně na tragické úrovni. Nejen že vás nikdo nepustí sednout, dále se připravte na množství šťouchanců, neustále tlačení, bránění ve výstupu.

Tak aspoň že to metro jezdí pravidelně co dvě minuty…