Londýnské zápisky: Mí angličtí čtvrťáci

Po únavných 24 hodinách cesty jsem dorazil do Londýna a byl okamžitě vržen do víru dění. Má pětiměsíční stáž v Czech School without Borders začala.

Pro úplnost mého životního příběhu posledních dnů je nutné vrátit se na začátek léta. Právě tehdy jsem se vrhl na zařizování první položky na seznamu spojené s pobytem v Londýně: dopravou na místo určení. Neuměl jsem si představit, jak vtěsnám veškeré své věci nutné k přežití na 5 měsíců do jednoho kufru o rozumné váze, a tak jsem si zakoupil pro jistotu za pouhých 950 Kč jízdenku na autobus RegioJetu.

To byla samozřejmě chyba. Ze dvou důvodů: 1) nejsem taková cimprlína, jak jsem si už několikrát v životě vyslechnul, proto se mé zavazadlo, přestože jsem pobral vše důležité včetně zimních věcí, vešlo bez problémů do 20 kg; 2) když strávíte téměř 24 hodin na cestách, autobus může být sebepohodlnější, a stejně je to vždy vopruz. Připomíná-li navíc osazenstvo vašeho autobusu romskou osadu na výjezdu, buďte si jistí, že před transferem tunelem pod Lamanšským průlivem projdete důkladnou a zdlouhavou kontrolou jak u francouzských, tak i britských celníků…

Všechno toto je teď ale vedlejší. Jsem v Londýně? Jsem! Mám všechno, co potřebuji? Mám!

A teď už ke škole.

Londýnská Czech School without Borders (CSWB) je britská charitativní organizace, jejímž cílem je rozvíjet a podporovat české jazykové schopnosti dětí žijících ve Velké Británii a jejich povědomí o české kultuře a historii. Děje se tak nejčastěji během soboty, kdy děti docházejí do pronajatých prostor střední školy St. Mary Magdalene Academy, kde je čeká tříhodinová výuka. Mimoto CSWB London organizuje i další akce pro děti.

O CSWB jsem se poprvé dozvěděl na jaře. Prvně jsem myslel, že je to spolek pár nadšenců, kteří učí češtinu hrstku dětí, ale mýlil jsem se v obou případech. Nadšenců není pár a dětí není hrstka. Po započtení všech učitelů, stážistů, dobrovolníků a dalších osob spojených s chodem školy se velmi snadno dostanete plus minus k číslu 30. A děti? Ty se počítají rovnou spíše po stovkách.

Během svého londýnského pobytu budu spolupracovat s učitelkou Hankou u žáků 4. třídy. Jedná se o jeden z nejpočetnějších ročníků (20 žáků) na škole. Nudit se tedy rozhodně nebudeme.

Protože jsem stále v "aklimatizačním módu", to znamená, že nic nestíhám a jsem ze všeho vyjevený, pro tentokrát jen pár rychlých poznámek a postřehů.

Poznámka první: přestože žáci přicházejí do české školy poté, co strávili celý týden ve škole anglické, podstatná většina z nich se na sobotní vyučování upřímně těší a do CSWB chodí bez donucení (strašně rádi to zdůrazňují). A dokonce s námi, učiteli, spolupracují! Prostě sen.

Poznámka druhá: mezi jednotlivými žáky jsou velké rozdíly ve znalosti českého jazyka, takže zatímco někteří používají češtinu téměř jako rodilí mluvčí, dalším činí větší či menší obtíže. Mluvené češtině však rozumí všichni.

Poznámka třetí: žáci dodržují pravidla. Řekne-li se, že na stole budou vyučovací a psací potřeby, lunch box a pití, mají na stole všichni bez remcání přesně tyto věci. Mobily žáci odkládají do batohů a nepoužívají je (ani během přestávky!).

Poznámka čtvrtá: v CSWB jsem nepotkal snad jediné obézní dítě. Není divu, téměř všichni žáci pijí obyčejnou vodu, k obědu mají toasty a nejrůznější bagety a většina z nich i kousek zeleniny a ovoce. Obrovský rozdíl oproti ČR.

Poznámka pátá: ať už se jedná o českou nebo anglickou školu (jednu jsem již v rámci workshopu také navštívil), žáci během své práce vždy udělají kolem sebe neskutečný bordel (nepořádek by byl slabé slovo). Ani nechápu jak a z čeho. Naštěstí mají zažitý automatismus, že musí po vyučování po sobě uklidit.